Recenze: Pozor na chůvu! Něžná píseň zní na hraně třídního ostří

Máte-li doma malé děti, které vám hlídá chůva, raději knihu Něžná píseň neotevírejte! Román, inspirovaný skutečnou událostí ve Spojených státech, je perfektně ostrý a chladný jako čepel nože. Pozor, hned na počátku knihy se tím nožem odehrává brutální zločin! Mladé marocko-francouzské spisovatelce Leile Slimaniové, jež příběh zasadila do současné Paříže, přinesl román v roce 2016 prestižní francouzské literární ocenění Goncourtovou cenou.

Temný detektivní román (ve Francii také známý jako roman noir, podobně jako film noir) je žánrově vycizelovaným literárním cvičením, v němž nechybí všechny podstatné ingredience. Román jednoho zločinu, který nikdo nečekal, přesto k němu muselo dojít, ale není průhledem do složitého vyšetřování, to přijde až na konci. Je v zásadě nesmělým, i když diskutabilním vhledem do života jedné chůvy, jménem Louise, jež (na rozdíl od skutečného zločinu, jímž se Slimaniová inspirovala) nepochází z imigrantského prostředí.

Leila Slimani / Něžná píseň
Zdroj: Argo

České vydání se zdá být malým nedorozuměním. Nakladatelství Argo titul, který ve Francii sociálně zarezonoval, zasazuje do souvislostí „každodenních dilemat střední třídy“. Nemůže být ovšem většího omylu. Hlavními postavami totiž opravdu nejsou manželé Paul a Myriam, reprezentanti této třídy („ani chudí, ani bohatí“), kteří váhají, zda si mohou dovolit pro své děti Adama a Milu chůvu. Hlavní postavou je chůva Louise.

Chůva působí dojmem jakési rezignované viktoriánské antikvárnosti, je to udržovaná bílá blondýna, jež se neusmívá příliš často. Zdánlivě pevná, disciplinovaná, pečlivá, přesto vnitřně křehká žena, jež svoje vlastní problémy nedává nikomu najevo, je v knize vylíčena jako oběť nerovného sociálního systému. Manželé Paul a Myriam, on hudební aranžér, ona advokátka, si nežijí nijak zvlášť nad poměry, v zásadě ale přijímají ve vztahu k Louise schéma tradičního poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Nikdo se Louisy neptá, co ona sama prožívá, mezi zaměstnavateli a zaměstnancem stojí neprostupná neviditelná zeď. Ona sama se musela naučit být neviditelná.

Třídní boj neskončil, napětí trvá

Domácí násilí tu dlouho nemá fyzický rozměr, i když probublává v detailech (Mila najednou kouše, děti snědí již vyhozené, ale pro tu příležitost umyté kuře – až na kost), násilí se ale odehrává v zásadě tím, že chůva rodině slouží. Louise vstupuje do rodinného soukromí, a má na starosti to nejdražší, co mají, totiž jejich děti, jež se brzy stávají jejím rukojmím. A to i tehdy, když jim zpívá „něžné písně“.

Krátké, stručně psané kapitoly nerozvíjí Slimaniová v hluboce propracované psychologické sondy, některé slibné motivy dokonce v zárodku opouští, aby se věnovala tomu podstatnému. A tím je střet dvou světů, které se nemohou nikdy setkat – a to navzdory několika pokusům, v zásadě marným. Střet má v zásadě povahu třídního boje. Napětí roste každou kapitolou.

Slimaniová rozhodnutím učinit z chůvy zástupkyni většinové francouzské populace, odkryla ambivalenci, jež román nabízí. Zatímco všechny ostatní chůvy, s nimiž se Louise setkává (v parku, na hřišti či na ulici) pocházejí z imigrace, Louise mezi ně nepatří. Její neštěstí možná vězí někde hlouběji, ona totiž nepatří v zásadě nikam. Kam patří samotná autorka?

Leila Slimaniová: Něžná píseň (Chanson douce). V překladu Sáry Vybíralové vydalo nakladatelství Argo, Praha 2017.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 1 hhodinou

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 11 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 21 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...