Josip Plečnik tvořil monumentální stavby, zabýval se zároveň i detaily: od popelníku na své oblíbené doutníky až po kostel Nejsvětějšího srdce Páně na pražských Vinohradech. Právě u této stavby připomene ve čtvrtek večer pásmo přednášek a prohlídka slovinského architekta, který významně zasáhl i do české architektury.
Akce se koná u příležitosti dvou výročí: v lednu uplynulo 145 let od Plečnikova narození a zároveň 60 let od jeho smrti. Tento slovinský architekt a urbanista se narodil v Lublani do rodiny truhláře a podle tradice měl pokračovat v otcových šlépějích.
Provinční Lublaň druhé poloviny 19. století však mladému Josipovi brzy přestala stačit. Zkušenosti sbíral ve Vídni, poté se vrátil do Lublaně, kde byl jmenován profesorem architektury. Osudovým se pro něj stalo přátelství se slavným českým architektem Janem Kotěrou a pozvání do Prahy.
Nejvýraznější Plečnikovou pražskou stavbou je kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Plečnik byl přesvědčen, že sakrální architektura je ta nejdůležitější, při jejím navrhování se snažil respektovat místo a jeho paměť. Nicméně k práci na kostele ho prý bylo kvůli jeho vrozené skromnosti třeba přemluvit.
Podobně váhal i při nabídce stát se architektem Pražského hradu a přestavět ho do podoby moderního sídla, v němž by prezident T. G. Masaryk se svou rodinou mohl i bydlet. Tento úkol dostal architekt Kotěra, ale vážně onemocněl a v roce 1923 zemřel.
Masaryk oslovil Plečnika, který studoval spolu s Kotěrou u Otto Wagnera na vídeňské Akademii výtvarných umění. Plečnik si nebyl jistý, zda je vhodné, aby sídlo nové republiky upravoval cizinec, ale nakonec na nabídku kývnul.
S Prahou je spojen i pedagogickým působením na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Pracoval i na mimopražských místech: upravil interiéry a park prezidentského zámku v Lánech, navrhl soukromý pomník v Broumově a hrobku na Křivoklátě. Poslední dvě desetiletí svého života pracoval v rodné Lublani, jejíž urbanistickou podobu významně ovlivnil.
