Čas idylky českého venkova skončil, obává se „umělecký gang“ Depresivní děti touží po penězích. Připravil proto netradiční pohled na českou klasiku. Stroupežnického Naše furianty proměnili v kabaretní satiru o současné české společnosti.
V aktuálních Našich furiantech nikoho už nezajímá pytláctví ani sedlačení. Řeší se hypotéky, podpora, uprchlíci. A spor se už nevede o to, kdo bude v Honicích ponocným, ale pracovníkem monitoringu světelného smogu. „Ti lidé nehledají kompromis. Jedním ze základních aspektů všech postav je určitá bezohlednost a neochota naslouchat ostatním,“ říká režisér a spoluautor inscenace Jakub Čermák.
A zdaleka nejde o český venkov. Pohled na současnost české společnosti je občas krutě nekompromisní, místy absurdní, ironický, ale především komický. „Ale zároveň vnímáme, že nejsme v situaci, kde je nezaměstnanost, kde přijede do obce dvakrát do týdne autobus a pojízdná prodejna, a jak říká jedna z našich postav, tento rok ani nepřijede. V téhle pozici nejsme a můžeme si toho jen vážit,“ dodává Čermák.
Řeší se i otázka české povahy: Je nám vlastní furiantství, nebo se raději držíme při zdi? „Možná nepostavíme nejdražší barák na světě, ale v osobních vztazích se rádi vychloubáme a předvádíme a rádi si trváme na svém,“ domnívá se Čermák.
Při zkouškách se prý tvůrci pořád dohadovali, kdo je největší český furiant. Jestli Jan Hus, Vladimír Hušák nebo Milada Horáková. Odpověď bude pro mnohé diváky překvapivá. Zjistit ji mohou na některém z představení v pražském divadelním prostoru Venuše ve Švehlovce.
