Po osmileté přestávce spisovatel Jáchym Topol vydává novinku nazvanou Citlivý člověk. Hrdinové románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Kromě návratu do krajiny dětství kniha vychází z vlivu českých autorů, Josefa Lady nebo Jaroslava Haška, říká Jáchym Topol, který byl hostem Událostí v kultuře.
Jáchym Topol vyrazil na Sázavu. Po osmi letech vydává nový román Citlivý člověk
Jáchym Topol: Osm let na knihu není nějak moc (zdroj: ČT24)
Co způsobilo osmiletou odmlku od novely Chladnou zemí?
Mně osm let na knihu nepřipadá nějak moc. Necítím se být takovou fabrikou, že bych musel chrlit knihy v pravidelných intervalech. Materiál beru z běžného, každodenního života, chodím do docela náročné práce, kterou mám rád, v Knihovně Václava Havla, děti vyrůstaly, trochu jsem cestoval. Osm let na knihu mi přijde docela dobrý.
Takže jste celých osm let sbíral materiál?
Vlastně jsem to nějakou dobu i psal, já nedokážu říct, kolik času na tom člověk tráví, ale roky to rozhodně budou.
Vaše texty jsou spojené s životem ve velkoměstě, případně s Prahou. Co vás přimělo opustit toto prostředí a zasadit příběh na Sázavu?
Sázava omývala moje dětské nohy. Já jsem z Poříčí nad Sázavou, tátův rod odtamtud pochází a shodou okolností jsem se tam poblíž znovu octnul. Ta knížka je popisem vstřebání určitého vlivu, tam třeba sálá Josef Lada, který se tam seznámil s Jaroslavem Haškem. V knize je cestování po celé Evropě a návrat do Čech, takový labyrint světa a ráj srdce.
O Citlivém člověku jste řekl, že je to veselá groteska, která drze navazuje na Ladu, Haška nebo Hrabala. Tak to vnímáte až dnes, nebo jste to s tím záměrem psal?
Já jsem se spíš ohromně divil, co se to ve mně děje. Je to přirozená moudrost a zralost, které mě vrací k těmto českým géniům? Samozřejmě si teď dělám trochu legraci. Nebo se ze mne vypařují a proměňují ty dekády studia nejrůznějších avantgard a ismů a brodění se v postmodernismu a nacházím pro sebe něco úplně prapůvodního? Také je to samozřejmě zábava, já doufám, že je to veselá kniha.
Vaše předchozí tituly se překládají do cizích jazyků, aktuálně vychází vaše novela Anděl v angličtině coby Angel Station. Jak si vaše knihy hledají své čtenáře v zahraničí?
Úplně technicky, existuje dobrá agentura pro českou literaturu jménem Pluh, která ovšem sídlí v Amsterdamu. Jinak mám vždycky dost času na knihu, takže prožívám i ten příjemný šok. Moje knihy byly původně přeloženy do sousedních jazyků, polsky, maďarsky, německy. Doufám, že na Slovensku, kde se to nepřekládá, mám čtenáře.
A časem jsem příjemně šokován, že vycházejí také v Americe, Makedonii nebo Bělorusku, to je takový bonus. Ale mé psaní je určeno primárně pro lidi vlastního jazyka, češtiny. Když se to posune a octne někde jinde, mám radost, ale myslím, že překladatelé někdy trochu láteří, že si na to nedávám pozor, jazyk lámu a všelijak otáčím po svém. Chci říct, že uznávám autory, kteří píšou, aby byli přeloženi, ale pro mne je to druhotné.