Prostý název RR Rozhovory, ovšem co vše se pod ním skrývá! Na téměř osmi stech stranách najdeme výběr skoro stovky interview, která původně vyšla jak v samizdatové, tak polistopadové Revolver Revue a její Kritické příloze. Což samo o sobě garantuje neotřelost i nekompromisnost.
Zní to příliš autoritativně? Možná, ovšem pro Revolver revue byla právě tato kritéria určující, formující. A to od samého počátku, jak ostatně můžeme vidět například z rozhovoru se zpěvákem kapely Garáž Tony Ducháčkem či Olgou Stankovičovou, popisující život „dam disentu“. Dále čteme rozhovory s malířem Zdeňkem Sýkorou, básníkem J. H. Krchovským, spisovatelem Janem Novákem či básníkem Allenem Ginsbergem, dramatikem Josefem Topolem, jeho synem Filipem Topolem, básnířkou a překladatelkou Violou Fischerovou nebo Davidem Černým, básníkem Ivanem Martinem Jirousem, překladatelem Jindřichem Pokorným…
Jak vidno, Revolverka přibližovala výtvarníky, literáty, hudebníky, osobnosti pohybující se kolem divadla, ale i kritiky, jako třeba Jana Lopatku nebo kunsthistoričku Ludmilu Vachtovou, jež se jako jedna z prvních věnovala dílu Františka Kupky. A není vlastně divu, právě takto se Revolver Revue profilovala. A pokud jsou do knihy zařazeny i rozhovory s historiky, mluví se především o vyrovnávání se s minulostí, s odkazem StB a jejími archivy.
Chvála tazatelům
Rozhovory jsou přitom zajímavé i z druhé strany, totiž tím, kdo kladl otázky. Již jsem o tom psal, v souvislosti s knihou Stará garda, proč to ale nezopakovat: klást otázky, dobře reagovat, to nemůže dělat každý, ale pouze někdo obdařený empatií, kdo je zároveň dobře připravený. Obě podmínky zde plní tazatelé na výbornou.
Velkým kladem souboru je možnost číst texty, které jsou jinak roztroušené po více než stovce čísel Revolver Revue a třicítce čísel Kritické přílohy, zároveň tak vznikají zajímavá sousedství, kdy po sobě následují osobnosti z různých oblastí kultury.
Nesmíme také pominout důležitou skutečnost, že řada z nich již – bohužel – odešla, jejich slova jsou přitom stále živá. A potřebná. Všichni ze zpovídaných totiž vedle své vlastní umělecké, kritické či historické činnosti zastávali či stále zastávají jasné morální, občanské postoje. Vím, je absurdní to připomínat, mělo by to přeci být samozřejmostí…
