Sláva všude kolem a přítomnost českého krále a římského císaře Karla IV. V takové atmosféře se 27. března 1357 otevíraly brány hradu Karlštejn. Tyčí se nad třpytivou hladinou Berounky, asi 8 kilometrů od Berouna v chráněné krajinné oblasti Český kras. Základní kámen byl položen už v roce 1348, úplně byl ale hrad dokončen až v roce 1365 vysvěcením kaple sv. Kříže.
Karlštejn tvoří ucelený soulad přírodní krásy a lidské dovednosti. Karel IV. jej nechal postavit jako panovnickou pokladnici, ale sloužit měl též jako místo odpočinku panovníka a prostor pro důležitá jednání.
Základní kámen hradu Karlštejn byl položen v roce 1348, tedy ve stejném roce, kdy Karel IV. založil Nové město pražské a pražskou univerzitu (první ve střední Evropě). O osm let později už panovník na hradě pobýval a dohlížel na jeho dostavbu a výstavbu interiérů.
Stavebně byl hrad dokončen až v roce 1365, kdy byla vysvěcena kaple sv. Kříže. Zdobena je zlacením, drahými kameny a benátským sklem. Autorem souboru deskových obrazů je Mistr Theodorik. Sám Karel IV. prý na důkaz pokory a úcty do kaple vstupoval bos.
V kapli sv. Kříže byly v minulosti uloženy říšské korunovační klenoty a svaté ostatky, později pak české korunovační klenoty a zemský archiv. Karlštejn byl původně budován jako císařovo soukromé sídlo, postupně ale začal být zamýšlen jako místo pro uložení královských pokladů. Korunovační klenoty byly na Karlštejn převezeny na počátku 15. století a s krátkými přestávkami zde zůstaly uloženy do začátku 17. století.
Po smrti Václava IV., který si hrad zamiloval, čeští králové na Karlštejn zanevřeli. Po skončení třicetileté války byl značně zchátralý a v neutěšeném stavu zůstával poměrně dlouhou dobu. Až na konci 18. století přitáhl pozornost obrozenců (kteří ho nazývali Karlův Týn) a na začátku století následujícího hrad navštívil císař František I. a věnoval peníze na jeho opravu.
Stavebně byl Karlštejn upravován několikrát – v 15. století pozdně goticky, v 16. století renesančně. Dnešní vzhled získal na konci 19. století po přestavbě v duchu purismu.
Hrad má stupňovité uspořádání jednotlivých budov. Od nejníže položených provozních částí předhradí a vstupní brány, Studniční věže a Purkrabského paláce stavba pokračuje pětipodlažním Císařským palácem a nad ním stojící Mariánskou a Velkou věží.
Uvnitř Císařského paláce lze nalézt například rytířskou síň s kaplí sv. Mikuláše, reprezentační sál předků, který zdobil umělecky vyvedený Karlův rodokmen, klenotnici, hodovní a audienční síň či císařskou ložnici.
Studniční věž bez studny
Severně od císařského paláce stojí Mariánská věž s kostelem Panny Marie a kaplí sv. Kateřiny. Věž sloužila mimo jiné jako pokladnice, v přízemí bývalo vězení. V Hodinové věži je zavěšen tzv. Svatokateřinský zvon, ve Studniční věži bývala pekárna a prádelna.
Velká věž sloužila nejen jako poslední útočiště obránců, ale především v druhém patře ukrývá kapli sv. Kříže, která je architektonickým i uměleckým skvostem.
Zajímavostí je, že Studniční věž vlastně žádnou studnu nemá. Kutnohorští havíři vrtali do hloubky téměř 80 metrů, ale nenarazili ani na kapičku vody. Proto museli vytvořit kanál, kterým byla do studny přiváděna voda z nedalekého potoka. O tomto tajemství věděli jen král a purkrabí. Podle pověsti všichni dělníci, kteří na kanálu pracovali, skončili na popravišti, aby nemohli nikomu nic říct.
Ženy nesměly pouze do patra Velké věže
Karlštejn inspiroval řadu umělců, například Karla Hynka Máchu či Jaroslava Vrchlického, jehož Noc na Karlštejně, která vycházela z pověsti, že na hrad nesměly ženy, byla úspěšně zfilmována. (Ženy ve skutečnosti nesměly pouze do patra Velké věže, v němž sídlili strážci cenného pokladu.)
Hrad se též stal předmětem spekulantů - v roce 1931 se podvodník Josef „Harry“ Jelínek pokusil prodat Karlštejn americkému obchodníkovi.
