Proslavil se jako filmový režisér a animátor. Ve svých filmech dokázal oživit fantastické loutky z různých materiálů. Málokdo ale ví, že Jiří Trnka byl také výborným malířem a grafikem. Výstavu jeho méně známých děl představuje pražská Galerie Moderna.
Velká část obrazů Jiřího Trnky vznikla na konci třicátých let, ještě před natočením jeho prvního filmového snímku. „To bylo těsně před válkou, kdy neměl moc jiných možností co dělat. Tehdy vznikaly portréty, rodinné portréty, různé figurální kresby nebo květiny,“ říká kurátor Martin Zeman. K malbě a grafice se Trnka znovu vrátil na konci své kariéry.
„Když jste oceňován a všude vyzdvihován jako filmař nebo ilustrátor, tak najednou zanikne část tvorby, ze které ale Jiří Trnka vzešel,“ upozorňuje Martin Zeman. Výstava Zahrada umění v Galerii Moderna na pražském Masarykově nábřeží potrvá až do 15. ledna.
Tři klíčová témata: Sen noci svatojánské, Broučci a klaun
Všestranný umělec Jiří Trnka (1912 až 1969) se proslavil jako ilustrátor, scenárista a režisér a jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu. Svět divadla a loutek Trnkovi díky působení rodičů učaroval už v dětství, loutky si začal sám brzy vyrábět, nejen vyřezávat, ale i oblékat do vlastních oděvů. Záhy byl za svou práci již jako mladý oceňován.
V letech 1929 až 1935 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, už za studií se živil ilustracemi do časopisů, návrhy hraček či scénografickými návrhy. Zpočátku navrhoval a vytvářel kulisy pro divadlo Josefa Skupy v Plzni, později v dnešním pražském Divadle Rokoko provozoval vlastní loutkové divadlo. Při svém prvním setkání s loutkovým filmem vytvořil pro reklamní účely postavu Hurvínka.
Po absolvování školy působil také jako kostýmní a scénický výtvarník v Národním divadle. Roku 1945 se stal spoluzakladatelem studia Bratři v triku. V polovině čtyřicátých let se začal věnovat knižní ilustraci, pro kterou používal různé techniky: akvarel, tempery, voskové pastely, koláže i kombinované techniky. Měl blízko k okruhu Umělecké besedy, obdivoval českou krajinu, což se zrcadlí v jeho obrazech.
Trnka sám se však nejvíce cítil býti malířem, z čehož vycházela i jeho práce pro film. Přípravné kresby pro film Sen noci svatojánské tvoří největší cyklus jeho kreseb. V malířské tvorbě měl klíčová tři témata: kromě Snu noci svatojánské to byli Karafiátovi Broučci a téma klauna, které se vztahuje k Plautově komedii Lišák Pseudolus uvedené v režii Jiřího Frejky a Trnkově scénické výpravě za nacistické okupace v Národním divadle.
