Tři sestry – tři tragikomické osudy. Slavná Čechovova hra, jedna z jeho nejhranějších u nás, se do Národního divadla vrací po dlouhých jedenašedesáti letech. V nastudování šéfa činohry Daniela Špinara. Tentokrát jako groteska o vzpomínání na staré dobré časy.
Tři sestry: nejstarší pracuje jako učitelka, prostřední je nešťastně vdaná a nejmladší touží po nalezení smyslu života i opravdové lásky. Jediným skutečným snem Olgy, Máši a Iriny je ale Moskva. Tam by na rozdíl od malého provinčního městečka, kde žijí, mohly být šťastné.
„Postavy ve hře se nedokáží vzchopit a jít za tím, co chtějí, pokud vůbec vědí, co chtějí,“ shrnuje režisér inscenace Daniel Špinar.
Zůstat, nebo odejít? Sestry se rozvzpomínají na staré časy v Moskvě, nežijí současností, ale jen tím, co snad jednou přijde. „Hra je i o síle a jedinečnosti sourozeneckého vztahu,“ poznamenává Jana Pidrmanová, která si zahrála jednu ze tří sester spolu s Terezou Vilišovou a Veronikou Lazorčákovou.
Na plakát k inscenaci umístilo Národní divadlo místo tří sester čtyři. Není první, kdo mate diváky, nad jejich počtem už se zamýšlel i Jára Cimrman, který Čechovovi rozmluvil původní záměr napsat drama jen o dvou sestrách.
Národní dodalo na plakát i Natašu, ženu jejich bratra, která má v příběhu také velkou roli. „Pro ty, kteří znají tu hru, je to takový interní fórek,“ podotýká Špinar.
Ocenit ho diváci mohou na jevišti Stavovského divadla poprvé 8. září.
