Recenze: Filmový Warcraft je nadějný úsvit adaptací počítačových her

Již řadu let žijí lidé v míru, ale teď se blíží cosi hrozivého, co by mohlo zničit jejich svět, zvaný Azeroth. Již brzo projdou magickým portálem, živeným lidskými životy, temné síly, jejichž říše Draenor umírá. To se početné kmeny gigantických bijců Orků, kteří znají jen život ve válce a boji, daly do nezastavitelného pohybu. Nemají se kam vrátit a pokud chtějí přežít, tak musí jejich Horda obsadit nové teritorium. Takový příběh vypráví fantasy řežba Warcraft: První střet.

Nic nového pod krvavým sluncem neboť Orkové a lidé spolu válčí od nepaměti. Již brzy otevře sjednotitel klanů, slizký vůdce Hordy, mazaný mág Gul'dan bránu a dva světy se střetnou v nesmiřitelné řezničině, kde může přežít jen jeden. Že vám to připadá jako něco důvěrně známého a povědomého, o čem jste již někdy slyšeli. Nebo to dokonce zažili?

Nejen příjemné překvapení

Žádný div, protože tahle fantasy nakládačka byla natočena podle počítačové hry, která vykazuje neuvěřitelných sto milionů registrovaných uživatelů, kteří si to s ní po celém světě užívají. Vzájemná synergie je evidentní. Tahle armáda hráčů přece nemůže ignorovat „svůj“ blockbuster za nějakých sto šedesát mega, ale bude natěšeně zdrhat do multiplexů, aby si to užila minimálně ve 3D a zcela nepochybně s sebou strhne také hrou dosud nedotčené, kteří po projekci zjistí, že už bez ní nemohou existovat.

Jenomže je tu háček, na kterém by si všichni, kdo na tohle vsadili, mohli případně hodit mašli. Spočívá v tom, že na rozdíl od ekranizace komiksových předloh se řada (neřkuli většina) filmových přepisů počítačových her zrovna dvakrát nevyvedla (viz např. Super Mario Bros., Mortal Kombat nebo Lara Croft – Tomb Raider). Je na čase to změnit, řekli si možná ve společnosti Blizzard Entertainment a s vědomím, že to mohou prokaučovat, uvolnili pro filmaře své rodinné stříbro, megaúspěšnou hru World of Warcraft, která je zcela určitě jednou z nejúspěšnějších fantasy herní historie. A protože jim šlo opravdu o hodně, řekli si, že budou na realizaci průběžně dohlížet. Jak řekli, tak udělali. A udělali dobře!

Jako divák touto hrou absolutně nepoznamenaný, bez ohledu na to, jak zahraniční kritiky kosmaté Orky kostí, a s vědomím, že to může do jisté (věřím, že nikoli podstatné) míry ohrozit kredibilitu mých dalších hodnocení, musím suše a pravdivě konstatovat, že jsem se bavil a tenhle opulentní opus pro mě byl nejen příjemným překvapením, ale i něco jako nadějný úsvit úspěšných a divácky vděčných filmových adaptací počítačových her. Už bylo načase.

Buď budou bojovat společně, nebo společně padnou

Tak zní základní dramatické schéma, které režisér se skromnou, ale zajímavou a spíše nízkorozpočtovou filmografií Duncan Jones (Moon, Zdrojový kód) akceleruje podle repliky: „Ať už máš v úmyslu udělat cokoliv, udělej to hned!“ Protože za chvíli, by už mohlo být pozdě! Tenhle talentovaný syn Davida Bowieho se s tím prostě nemaže a tlačí na tempařskou pilu, co mu síly stačí a co stihne spektakulární kamera Novozélanďana Simona Duggana, který plynule přešel z komiksu (300: Vzestup říše) do ne zas až tak vzdáleného vizuálu počítačové hry.

Z velkého plátna se valí CGI svět, který se ani nesnaží předstírat, že je reálný (což žánru fantasy zásadně neubližuje), zalidněný herci, z nichž někteří (Travis Fimmel, Paula Pattonová či snaživě přehrávající Ben Foster) sice dělají, co mohou, ale je vidět, jak jsou si vědomi toho, že na úžasné a do posledního detailu počítačem vymazlené Orky, z nichž někteří vystupují jako sympatická digitální monstra (Durotan), stejně nemají.

Předností Prvního střetu, který má být prologem předpokládané trilogie, je fakt, že není černobílý a na obou stranách bojiště si můžete najít sympaťáka, který vám sedne, děj není komplikovaný (a proč taky) a nikdo není nedotknutelný v tom smyslu, že kdokoli může kdykoli zemřít, což je jednoduchá a fungující finta, jak udržovat napětí. Tahle mega fantasy vás pohltí a převálcuje, když se v ní jako „malozubí“ nebudete zbytečně nimrat a hledat skryté významy v bonmotech typu: „Ze světla přichází temnota a s temnoty světlo.“ Tahle látka se na velkém filmovém plátně objevit musela. Byla to jen otázka správného času. Řekl bych, že právě teď nastal!