Recenze: X-Men: Apokalypsa je mnoho digitálního povyku pro nic

Zlo tentokrát přichází z dávno zavátých časů. První mutant, který se narodil před mnoha tisíci lety, byl něco jako bůh, kterému v bouřlivém toku staletí říkali Ra, Krišna nebo Jahve, ale co záleží na jménu. Podstatné je, že znovu povstal a přichází, aby se svými čtyřmi věrnými nohsledy očistil tuto Zemi, sežehl ji plamenem a z jejího popela postavil jiný svět pro ty nejsilnější, kteří dokáží tuhle apokalypsu přežít. Ještě nikdy svět nepotřeboval X-Meny tak naléhavě jako právě nyní.

Marvelovské universum ikonických X-Menů znovu ožívá, ale spíše než na příběh tlačí na digitální demolici všeho, co je v dosahu, čímž vcelku nepřesvědčivě zakrývá fakt, že tu vlastně o žádný zvláštní příběh nejde a nejbližším terčem jsou především základní, adrenalinové instinkty a první signální. Staré figury poctivě přešlapují na svých obvyklých parketách a nové postavy (navzdory přifouklé stopáži 143 minut) jako by neměly dost prostoru a nápadů, jak se předvést a vzbudit natolik intenzivní zájem, aby vám ve finále upřímně záleželo na tom, jak dopadnou.

Hra na konec světa

Monstrózní řežbu rozpoutá dávnověký En Sabah Nur alias Apocalypse, který přichází z temných hlubin dávnověku, mega mutant, který vykostí mávnutím opancéřované tlapy každého, kdo se nechce stát jeho „dítětem“. Znovu ožívá ohrané schéma, varující, že tento svět má být zničen. Do téhle hry na konec světa vstupuje, jak bývá zvykem, dostatečně namakaný vidlák, který má na to, aby tuhle gigantickou destrukci zmáknul, a proti němu se postaví jiní z jeho rodu, jejichž sílu do sebe chce nasát a kteří sice vědí, že jdou do klinče se svým bohem, ale stejně si věří, že to dají, protože někdo tuhle drsnou práci prostě udělat musí.

A tak se ve svižném tempu přesouváme z Egypta, kde se Apocalypse kdysi zrodil, aby po tisíciletích ožil a v Káhiře zrekrutoval svého prvního jezdce apokalypsy, Ororo Munroeovou alias Storm, do Ohia roku 1983, kde na přednášce o mutantech Scott Summers alias Cyclops poprvé uvolnil ničivou sílu svých očí, a pokračujeme do východního Berlína, kde Warren Worthington alias Angel od Apocalypsa dostane kovová křídla, a do Langley, kde maká zatím nic netušící Moira.

Hlavně však navštívíme polský Pruszków, kde mutantské eso Erik Lehnsherr alias Magneto pohřbil se svou rodinou i poslední zbytky dobra a pak (za natěšeného přihlížení Apocalypsa) konečně předvedl, co dokáže, když se nakrkne. A pište si, že to nejsou zdaleka všichni! Charles Xavier alias Profesor X s nastupující generací mutantů, kteří se v jeho škole teprve učí ovládat svoji sílu, musí máknout, aby svět nešel definitivně do kopru.

Sterilní výběr z inventáře

Ale řekněme si to na férovku, režisér Bryan Singer už v téhle sérii zažil lepší mutantské časy. To, co tentokrát natočil, není rozhodně blbé, ale také to není naplněno obsahem, jaký by si tenhle kultovní projekt zasloužil. Na ztěžklý zadek ho posadila zejména rigidně vážná dikce scénáře, jehož autoři (včetně Singera) zřejmě pokládali odlehčující hravost, nadhled a vtip za nějakou nebezpečnou infekci, pročež zvolili suše sterilní mix všeho, co bylo v inventáři u X-Menů po ruce.

Režie to opentlila sice spektakulárním, ale ne zrovna inovativním CGI a všichni doufali, že to stačí. Výsledkem je opus za skoro čtvrt miliardy dolarů, který místy působí jako utahaná recyklace předchozího, navíc s řadou nudných meziher a jalových plků, kterým tentokrát toporný český dabing vskutku nepomohl, takže rozhodně doporučuji anglickou verzi s titulky.

Tenhle reboot o tom, jak slabí převzali vládu nad Zemí, a proto přišel nekompromisní ranař, aby svět spasil (nebylo to už tady někdy?), je megalomansky nahoněný digitální výhřez, který vás moc nerozparádí ani nepobaví. Největší z mutantů tu vstal z hrobu a lehce k němu přistrčil celou X-Menskou sérii, která to samozřejmě přežije. Stejně jako tento svět, který potřebuje věřit v to nejlepší a připravit se na to nejhorší, pro případ, že by skutečně někdy nadešel den zúčtování.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...