V rakouském Štýrském Hradci v neděli skončil tradiční filmový festival Diagonale. Senzaci vzbudil nový rakouský film Bomby s díky vítáme! (Thank You for Bombing). Politicky kontroverzní snímek vypráví o práci cynických válečných zpravodajů, kteří přinášejí informace z bojových zón Afghánistánu. Film bude uveden také na pražském Febiofestu, který začíná už ve čtvrtek 17. března.
Glosa: Bomby s díky vítáme! Sledovanost je cennější než život
Festival Diagonale ve Štýrském Hradci je věnován rakouské kinematografii. Domácí bilanční festival je obdobou českého Finále v Plzni a kina tu plní především domácí diváci a studenti. Je to pro ně totiž jedna z mála možností vidět domácí film i na plátně. Distribuce filmů v kinech je v Rakousku náročná a pro mnoho domácích filmů téměř nemožná. Pro ty je eventuálně místo v televizi nebo právě na filmových festivalech.
Kinematografie této alpské země je známá filmy o podmínkách lidského života. Silný je tu žánr Heimat film (filmy o krásách rakouské domoviny), snímky o ekologických tématech a experimentální film. Samostatnou kapitolu tvoří rakouský oscarový režisér Michael Haneke. Letošní festival nabídl mezi zhruba stovkou titulů několik žánrových snímků a celou řadu filmů, jejichž distribuce bude následovat především v televizi nebo na filmových festivalech.
Dokument? Příliš kontroverzní
Jedním z takových filmů, které byly natočeny sice loni, ale ještě se nedostaly do domácí ani mezinárodní distribuce kvůli příliš kontroverzní výpovědi, je film rakouské režisérky Barbary Ederové Bomby s díky vítáme! (Thank You for Bombing). Byl natočen čistě v rakouské produkci a vypráví o třech válečných zpravodajích, jejichž úkolem je přinášet zpravodajství z bojových zón Afghánistánu.
Film byl původně zamýšlen jako dokument. Režisérka ale narazila na příliš mnoho problémů spojených s autorskými právy televizních stanic a s osudy skutečných osob a také s příliš komplikovaným schvalovacím procesem. Chtěla natočit film bez oficiálních povolení. Příběh tohoto hraného filmu je sice postaven na událostech, které se staly, ale jejich spojení je fiktivní. Barbara Ederová nevytvořila válečný film, ale film o ceně lidského života v zemi, kde tisíce lidí nasazují denně své životy, ať už vojáci zahraničních kontingentů, nebo lidé spojení s islamistickými hnutími.
Zápletka filmu se týká skutečné události, pálení Koránu dvěma americkými vojáky. Americká novinářka fiktivní televizní společnosti NBO Lana Dawsonová (hraje ji Manon Kahleová, americká herečka žijící v Berlíně) chce o této záležitosti přinést svou válečnou story. Rozhodne se tedy s vlčí tvrdohlavostí vojáky najít. Povede se jí to, protože podplatí celou řadu lidí a je schopná vydržet ponižující podmínky diktované oběma vojáky.
Nepohodlný film pro média i vojáky
Také ostatní novináři jsou ve filmu vylíčeni jako ostřílení cynici, kteří výbuchy a sebevražedné atentáty nutně potřebují, aby televizní stanice byly ochotné platit za jejich pracovní pobyt v Afghánistánu. O tamní běžný život totiž média zájem nemají, obyčejný život není podle názoru šéfredaktorů „relevantní“. Režisérka chtěla film původně natočit celý v Afghánistánu. To se jí ale nepovedlo, protože hned první den natáčení zaútočili na filmový štáb Afghánci. Všechny přírodní sekvence byly proto přeneseny do Jordánska a v Afghánistánu byly natočeny jen ulice, záběry budov, kde jsou umístěny televizí štáby a jedna vojenská zóna.
Film Bomby s díky vítáme! bude uveden na pražském Febiofestu v hlavní soutěžní sekci. Jeho cesta k jiným než festivalovým divákům bude však patrně obtížná, protože jde o film politicky kontroverzní a do jisté míry nepohodlný. Americké vojáky neukazuje v pozitivním světle a novináře už vůbec ne.
Bomby s díky vítáme! (Thank You for Bombing)
Film se řadí k těm nemnoha filmům, které vznikly ve válečných zónách, jako je například oscarový americký film Smrt čeká všude (2008) v režii Kathryn Bigelowé (Irák) nebo německý film Mezi světy (2014) od rakouské režisérky Feo Aladagové (Afghánistán). Filmy o válce v Iráku nebo Afghánistánu většinou nepojednávají o válce samotné, ale jsou to například thrillery o vojácích, kteří se z válečných zón vrátili, protože natočení filmu přímo ve válečné zóně je komplikované politicky i organizačně (Aladagová musela mít k natočení filmu povolení německého ministerstva obrany a natáčení filmu probíhalo pod přísným dozorem).
Cena lidského života
I jiné rakouské filmy letošního festivalu Diagonale zkoumaly cenu lidského života, například Agonie (režie David Clay Diaz). Hrdiny tohoto filmu jsou dva mladí chlapci, jeden student práv a druhý mladík bez zaměstnání, jehož hlavním životním cílem je posilovat ve fitcentru. Jejich rodiče o ně projevují minimální zájem. Hierarchie hodnot obou mladých lidí je zhroucená a oba jsou schopni sáhnout na život – svůj nebo někoho jiného – prakticky bez okolků. Filmy o ceně lidského života byly patrně to nejcennější, co letošní festival Diagonale přinesl.