„Musíš mít penis, abys mohl dělat graffiti?“ Jedna z mnoha otázek, kterou pokládají ženské writerky a která zazní v historicky prvním dokumentu mapujícím specifické a mnohdy nepřístupné prostředí ilegálního sprejování. Girl Power v koprodukci České televize vznikal sedm let po patnácti městech celého světa. Zachycuje příběh writerky Sany, která se rozhodla ženskou komunitu tohoto oboru zmapovat.
Girl Power na dobré graffiti nepotřebuje penis
Síla ženského graffiti (zdroj: ČT24)
Většina holek, které graffiti dělají, mají vysoké školy. Nebo jsou to architektky nebo třeba učitelky v mateřské školce.
Film, který nenatočíš, pokud nejsi graffiti writer – to o svém snímku tvrdí autoři Jan Zajíček a writerka Sany. Dokument ho ale překvapivě neobhajuje, snaží se ale dokázat, že writeři jsou normální lidi s obvyklými problémy.
Závislost na adrenalinu
„Vždycky mi říkali: To není věc pro holky, ty stejně skončíš nebo ti dávám maximálně dva roky,“ vypráví Sany, která zakusila výsměch ze strany mužských kolegů. „Vrať se do kuchyně!“ byl jeden z mnoha nápisů, jimiž ničili její výtvory na zdech. Rozhodla se proto natočit dokument o všech ženách, které ilegálnímu graffiti podlehly a znamená pro ně životní styl.
GALERIE
Girl Power, 2016, Režie: Jan Zajíček, Sany
Pro jednoho umění, pro druhého je graffiti vandalismus. Samotní autoři mnohdy nedokáží vysvětlit, proč to dělají. Sany má ale jasno. „Člověk se určitě stane závislým. Potřebuje tu injekci adrenalinu,“ říká. Ve filmu Girl Power ukazuje, jakou motivaci mají v převážně mužském světě i ženy.
Režisérka žije stejně jako mnoho dívek dvojí život. Přes den je upravená v kanceláři, zatímco večer nazuje tenisky a sbalí batoh se sprejem. Rodina o jejím druhém životě nemá ani tušení. Žaloby se po odvysílání Girl Power nebojí. Každý vědomě podstupuje riziko, tvrdí. Diváci snímek poprvé uvidí 27. února v kině Lucerna.