Dost už bylo ušlechtilých superhrdinů. Svět nepotřebuje jen dobro konající Supermany, Batmany, Spidermany a Mirky Dušíny, ale také kontrastně vulgární a cynické hajzly, bez nichž by správní hoši neměli šanci vyniknout. Potřebuje tyhle svérázné držkaté týpky, které se nehrnou do týmů Avengers nebo X-Menů, ale vystačí si sami, se stylem, kde jsou všechny zakázané údery povoleny. Tak jako latexový antihrdina Deadpool, jenž se právě prodychtil k vlastnímu bijáku a honí v něm ještě většího prevíta, než je sám (a to je co říct), který poznamenal jeho život a tvář a navíc mu ještě vyjel po holce.
Recenze: Deadpool je nekorektně zábavný antisuperhrdina
Poprvé se tenhle „držkatý žoldák“ z bezedného fundusu Marvelu objevil jako drsňák Wade Wilson na stránkách komiksů v roce 1991. A protože byl jiný než ostatní, začal rychle přitahovat pozornost, což nakonec platí i pro 20th Century Fox, kde bylo rozhodnuto, že adaptace bude, ale s menším rozpočtem, protože tohle rozhodně nebyla sázka na jistotu.
Vzhledem k pokleslému charakteru a kanálem páchnoucímu slovníku titulního protagonisty bylo totiž dopředu jasné, že tahle marvelovka bude poprvé a právem mládeži nepřístupná a navíc tenhle týpek v červeném elasťáku (jehož barvu rafinovaně zvolil proto, aby ho zloduši neviděli krvácet) ví, že je z komiksu, a abychom na to nezapomněli, tak nám to sem tam z filmového plátna napřímo připomíná.
Deadpool
Když k tomu přičtete angažování Ryana Reynoldse, který s touhle rolí před časem v X-Menech Origins: Wolverinovi žádnou velkou díru do filmového světa neudělal, a k tomu v celovečeráku debutujícího režiséra Tima Millera, je jasné, že si hlavouni studia uvědomovali, že tentokrát jdou do rizika. Myslím, že riziko se vyplatilo, Deadpool posune žánr, šikovně zaplní díru na trhu a my ho neviděli naposled, na což ostatně hlasitě upozorňuje i tradiční marvelovská posttitulková scéna.
„Jsem super, ale ne hrdina!“
Wade Wilson je padouch najímaný na mlácení jiných padouchů a momentálně prokládá rutinní žoldáckou fachu souložením se šlápotou Vanessou, s níž si rozumí, protože jsou oba stejní magoři. Pak mu ale diagnostikovali rakovinu mozku, plic a jater a on, jakkoli se tvářil, že jsou to orgány, které tak nutně nepotřebuje, věděl, že je vymalováno. Jenomže pak mu tajná nevládní organizace nabídla úplné vyléčení a navíc parametry superhrdiny. Prošel kvůli tomu peklem šílené bolesti, aby poté zjistil, že se má místo toho stát superotrokem. A to (spolu s tím, že po této léčbě vypadá jako něco mezi Freddy Kruegerem a avokádem) ho nakrklo, takže ten, co to způsobil, bude mít problém.
Režisér Tim Miller i Ryan Reynolds (který už potřebuje slušný hit jako prase drbání) skočili po téhle šanci, z padesátimilionového rozpočtu vyždímali co se dalo, a natočili eRkovou vypalovačku, se spoustou kontaktního násilí, hladkých průstřelů a vulgárních hlášek, které se dětem, jež se navzdory nepřístupnosti na Deadpoola stejně nějak proplíží, budou určitě líbit.
Deadpool
Tohle není klasický hrdinský příběh a Wade Wilson není klasický hrdina, ale brutál, jenž se chce pomstít. Reynolds ho stvořil jako nebezpečného parchanta, od kterého můžete čekat cokoli, a evidentně se přitom i parádně bavil. Ústřední záporák Ed Skrein je věrohodný parchant s dobrou fyzičkou ale vlažnější démoničností a za X-Meny tu kope monstrózní Colossus, který pořád věří, že se Wade (jenž zatím bojoval spíše za sebe nežli za lepší svět) zapojí do týmu a bude bojovat na straně dobra. Ale to by byl pěkný vůl, protože by sice natočil týmovku, ale přišel by o vlastní samostatné pokračování.
Buď a nebo
Krvavá, sprostá a provokativní popcornovka debutujícího Tima Millera upozorňuje na další zábavné a příliš neobehrané možnosti komiksového formátu. Nabízí přímočarou akci, hrubozrnný humor i proboření tzv. čtvrté stěny a přímé oslovení filmového diváka. Má slušné tempo a uměřenou stopáž, není v ní příliš „hlušiny“ a její vizuál vypadá na větší rozpočet, než ve skutečnosti byl.
Deadpool provokuje a baví, a nabízí takovou porci třeskuté a nekorektní zábavy pro dospělé, že si svůj fanklub nepochybně najde. Lze ho reflektovat jako mělkou kravinu, která je už za hranou (nesouhlasím), nebo jako hustý odvaz (přikláním se). Ale rozhodně ho nelze přehlédnout!