Kniha vyvolala skandál v Itálii. Dostalo se jí mimořádného přijetí i ocenění ve Francii, Německu – a dorazila i do puritánských anglosaských zemí, včetně Spojených států. Zatím zcela nepovšimnuta nyní čeká, jak bude nakonec přijata v Česku. Literání prvotina S těmi nejhoršími úmysly italského spisovatele Alessandra Piperna (*1972) není jen tuctovou knihou na léto. Je doslova překladatelskou událostí této sezony.
Umění velkého sebeukájení Pipernovy prvotiny
Řekněme si to rovnou na začátku. Jedná se o mimořádné dílo. A to v evropském kontextu: Z autora udělala během jednoho roku literární kometu. Nikoliv jenom proto, že se mu dočkalo v Itálii v roce vydání (2005) nebývalého přijetí (získalo dvě literární ocenění: Viareggio a Campiello) a vysokého čtenářského zájmu (nakladatel Mondadori uvádí, že se knihy prodalo na 200 tisíc výtisků), ale zejména pro výrazně nervní a jistým způsobem i neuchopitelný styl.
Ten se české překladatelce Alici Flemrové podařilo převést zcela adekvátně a virtuózně. Do evropské literatury tím (i v českém kontextu) vstoupil v osobě Alessandra Pipera nový, velmi orginální a poučený autor.
Ambiciózní prvotina, jež se otevřeně hlásí k odkazu literárních velikánů minulosti (zejména Marcela Prousta) a současnosti (především Philipa Rotha), může být chápana jako cílená provokace: Vědomě pracuje s tématem, jejž v univerzitních kruzích předjal autor již před lety svým esejem o antisemitismu Marcela Prousta: Proust antiebreo (2005). Není ale pouze provokací, vypovídá mnohem více o naší schopnosti přijmout lidskou jinakost. A v neposlední řadě i sebe samého.
Spisovatel Piperno, profesí univerzitní docent francouzské literatury, se touto prvotinou rozhodl radikálně vstoupit na literární scénu; po deseti letech má za sebou další dva ceněné tituly (tvořící volný diptych), jež se u nás, doufejme, brzy objeví rovněž: Persecuzione. Il fuoco amico dei ricordi (Perzekuce. Přátelský oheň vzpomínek, Mondadori, 2010) a Inseparabili. Il fuoco amico dei ricordi (Neoddělitelní. Přátelský oheň vzpomínek, Mondadori, 2012).
Příběh velkého masochisty
Hlavní postavou knihy a vypravěčem zároveň je Daniel Sonnino. Podobně jako sám autor přednáší francouzskou literaturu. A stejně jako on trpí jedním velkým problémem, jenž se dá shrnout do věty, jíž ho jednoho dne umravnil jeho otec: „Ty nejsi Žid!“ Politicky nekorektní románová freska řeší téma židovství způsobem, který by patrně neprošel nikde jinde než právě v literatuře. Dva popínavé keře, totiž antisemitismu a sionismu, slouží autorovi k závratné, silně masturbační výpovědi, popisující osudy tří generací římských Židů.
Sex, frustrace, masochismus – jsou zároveň třemi podobami „dekadentně rafinovaného narcismu“ - zobrazil Piperno, sám (po otci) poloviční Žid v postavách románu, jež mu slouží jako barvotiskový kolorit k antibildungsromanu, v němž trýznivé „dospívání a zrání“ hlavního hrdiny nevede vůbec k žádnému rozuzlení. „Je to příběh velkého masochisty,“ řekl o svém protagonistovi spisovatel Piperno v jednom rozhovoru. „Existuje navíc ještě jedna nová rafinovaná a dekadentní forma narcismu, jež využívá sebemrskačství,“ upřesnil. V tomto duchu se také odehrává jedno literární (ale nejen ono) sebeukájení dvojjediného hrdiny, který na místo extáze svou touhu (v podobě lásky k mladičké Gaie) vposledku symbolicky zničí.
Knihu, složenou ze dvou symetrických částí (společensko-historické a intimněji-osobní), můžeme ale brát i jako koketní Danielovu výpověď o snaze po „vytěsnění paměti“. Rodinní příslušníci, exponovaně a sarkasticky zobrazení, procházejí po válečné tragédii orgiemi společenské rozkoše - v pokusu o zapomnění. Složitá kolektivní autodestrukce nezůstala ovšem jenom v kalných válečných vodách, sami sebe nedokáží přesvědčit, že zcela zahladili stopy „paměti holocaustu“, protože tím paradoxně zahlazují i vlastní existenci.
Sebeúctu, jako neodmyslitelný formát naší identity, neudrží na uzdě ani Alessandro Piperno, natož jeho postavy. Tváře ztracené v proustovské paměti času se znovu vynořují, ba co více, proměňují se každým novým dnem, stejně jako pofidérní úspěchy, jež si v odvráceném zrcadle stále častěji nasazují masku smrti.
Hysterie tohoto Pipernova literárního sebeukájení je místy skutečně nesnesitelná, stejně jako marnost ustát svůj život „s těmi nejlepšími úmysly“. Ono to totiž vůbec nejde…
Alessandro Piperno: S těmi nejhoršími úmysly (Con le peggiori intenzioni). Přeložila Alice Flemrová. Vydalo nakladatelství Paseka.