Micimutr Šafránková zkrotí draka - v kině i televizi

Princezna doslova k nakousnutí, statečný mládenec, princ na bílém koni, trojhlavý drak a kouzelnice, která pomůže tomu, kdo si pomoc zaslouží. V pohádce České televize s na první poslech trochu záhadným názvem Micimutr je dobro dobrem a zlo zlem a nechybí v ní nic, co diváci od pohádkových příběhů očekávají.

Ač Micimutr byla původně zamýšlená jako televizní pohádka, tvůrcům přišlo škoda ji schovávat „jen“ pro televizi. Od 17. listopadu tak na ni mohou lidé zajít do kina, zároveň jim zpříjemní štědrovečerní program.

Název příběhu dalo jméno kouzelnice, vzhledem zastydlé hippiesačky a povoláním domovnice, která miluje kočky. Na podivném vznášedle se z půdy domu na Malé Straně dostává do království krále Karla (Jiří Bartoška), kterému kdysi pomohla k trůnu, a teď se její čáry mohou hodit budoucímu ženichovi princezny Karolíny (Marika Šoposká).

2 minuty
Reportáž Jiřího Svobody a Ivy Němcové
Zdroj: ČT24

Roli Micimutr si s chutí zahrála Libuše Šafránková. „Vít Karas mi zavolal, jestli bych si nechtěla zahrát babu, které je 500 let. A já řekla, že na takovou roli už 500 let čekám,“ prozradila, proč režisérovu nabídku přijala. Na rozdíl od ní byla Micimutr pro Karase první zkušeností s natáčením pohádky (vlastně vůbec celovečerního filmu), za pochodu se prý učila i scenáristka Irena Dousková. Diváci ji znají spíše jako spisovatelku, mimo jiné je autorkou knihy Hrdý Budžes, podle níž vznikla v příbramském Divadle A. Dvořáka veleúspěšná hra s Bárou Hrzánovou v hlavní roli.

Dousková má prý ráda pohádky, v nichž dobro je dobrem a zlo je zlem. V Micimutr je celkem jasně rozdělené, kdo k jaké straně patří – tedy pro diváka, v příběhu samotném, jak už to tak v klasické pohádce bývá, je odkrývání dobra a zla hlavní zápletkou. A i špatná zkušenost může vést k dobrému konci.

O tom by nejlépe mohl vyprávět loutkář Vítek (Ondřej Novák), který se z lásky k princezně nehlásí k vlastním zásluhám za zneškodnění draka. Raději přihlíží, jak si je bez skrupulí připisuje princ Vladimír (Vojtěch Dyk). Ten skládá poemy o hrdinném drakobijci a nebrání se odměně v podobě celé princezny. I ona uvěří představě, že Vladimír je ten pravý princ na bílém koni (přesněji komoni Krasohlavovi), ale naštěstí pro ni ne na moc dlouho.

Kouzelnice Micimutr šlamastice, kterou tak trochu spískala, přihlíží, nerozdává svou pomoc jen tak z dlouhé chvíle. Pomůže tomu, kdo si její kouzla zaslouží a kdo si uvědomuje, že dobré skutky se nedělají jenom s výhledem na odměnu. Navíc pokud ten druhý nic neudělá, ani ona ne, ovšem udělat se dá vždycky něco. Tolik pohádkové poselství.

„Doufám, že diváci ocení nefalšované dobrodružství. Že se budou bát, až to bude třeba. Že se budou smát, když to bude záměrem. A že budou dojatí a ukonejšení něhou a láskou, až po šťastném konci půjdou z kina domů. A že si třeba spokojeně řeknou: 'To byla ale hezká pohádka, co?'“ přeje si režisér Vít Karas.

Filmaři pohádku natáčeli skromných 22 dní na hradě Zvíkov, v Ledči nad Sázavou, v Praze a v lomu Amerika. Téměř všichni herci se shodli, že lokace byly opravdu povedené. Kromě Libuše Šafránkové se na plátně (respektive na obrazovce) objeví také Marika Šoposká (hrála mimochodem ve studentském snímku Bába, který získal cenu v Cannes) v roli princezny Karolíny, jíž dala, pro zajímavost, Irena Dousková jméno podle své dcery, a Ondřej Novák coby její zachránce Vítek.

Královské rodiče si střihli Jiří Bartoška a Jaroslava Kretschmerová, s níž režiséra spojuje „dlouhá filmařská minulost“. Jako desetiletý se totiž mihnul v komparsu Troškovy komedie Slunce, seno a pár facek. Už zmíněným padoušským princem je Vojtěch Dyk a zas trochu jiným způsobem je nepřehlédnutelný i Martin Dejdar jako temperamentní kuchař Pepe. A ze současnosti si do pohádky pro poučení přijde, nebo spíše přiletí, malý Jirka (Jakub Weinzettel).

Už při natáčení si prý tvůrci říkali, že Micimutr by byla pěkná filmová pohádka. „Když ta dračí bestie zařve, to u televize nezažijete,“ zmínil v nadsázce jeden z důvodů Karas. A mimochodem má pravdu, i když drak se snaží nahnat hrůzu nanejvýš pět minut, než díky kouzelnici doslova zdřevění.

O změně názvu pohádky se s rozhodnutím, že se bude promítat i v kinech, ale neuvažovalo. „V jednu chvíli jsem si říkal, že si to lidé nejsou schopni zapamatovat. Ale pravda je, že si taky vybavuji třeba Rumplcimprcampr. Pokud se pohádka bude líbit, tak si její název lidé rádi zapamatují,“ odhaduje režisér. Jestli se nemýlí, mají diváci příležitost zjistit od 17. listopadu v kinech nebo 24. prosince v 19:00 na ČT1.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 40 mminutami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 3 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 9 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 19 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026
Načítání...