Andersen píše z přístavu: Z mořské víly se stala kouzelná Malá z rybárny

Ačkoliv má Česko nebývale silnou loutkářskou tradici, filmy tohoto druhu se v distribuci objevují spíše výjimečně. O to výrazněji potom působí zdařilý snímek Jana Baleje Malá z rybárny, který věčný námět Andersenovy mořské víly přesazuje do rázovitých kulis obhroublého přístavního města, aniž by lyrickému příběhu o neopětované lásce ublížil.

Pohádkovou báj o dceři mořského krále, jež na sebe kvůli milovanému princi přijme lidskou podobu a nakonec se pro něj i připraví o život, není potřeba představovat. Otec moderního pohádkářství Hans Christian Andersen ji napsal už v roce 1836 a dnes platí Malá mořská víla za jeho nejproslulejší odkaz světové literatuře – i za jednu z nejznámějších pohádek všech dob.

Českému filmovému publiku příběh navíc už v polovině 70. let zprostředkoval režisér Karel Kachyňa svou tesknou adaptací s podmanivým hudebním doprovodem Zdeňka Lišky a výraznými secesními kostýmy Šárky Hejnové. Na rozdíl od pozdějšího animovaného zpracování ze studií Walta Disneyho (1989), které se literární předlohy drží jen velice okrajově, to byl také právě Kachyňa, kdo ve svém lyrickém podobenství akcentoval archetyp lásky, jež neumí trestat, ačkoliv není opětována. Vyprávění tím výrazně přiblížil dospělému divákovi.

Obdobně, byť za pomoci zcela odlišných prostředků, pracuje s dánským námětem ve svém novém loutkovém filmu i režisér Jan Balej. Spolu se scenáristou Ivanem Arsenjevem se ani on od základů Andersenova příběhu nijak neodchyluje, Malou z rybárny navíc explicitně prezentuje jako Temnou pohádku pro dospělé. A protože veřejnost zná příběh mořské víly už sto osmdesát let, to hlavní, co tvůrci divákovi nabízejí, je rázovitá aktualizace doprovázená vypravěčským hlasem Oldřicha Kaisera.

Král odešel do exilu

Malé z rybárny již mořský král nevládne oceánům, ale hned v úvodu příběhu zvolí exil a živí se jako prodejce ryb v kosmopolitním přístavu, kde jsou na nebi vedle hvězd vidět i ramena nákladních jeřábů. Královy dcery (o jejich nerozluštitelný zvukový projev se postaraly Bára Hrzánová a Ivana Chýlková) mají sice ploutve místo nohou, ale pro otce obstarávají obchodní pochůzky a ve volné chvíli hrají stolní tenis. Třetí a nejmladší dcera – Malá – se pak při svých šestnáctých narozeninách místo do prince zamiluje do černovlasého hejska Bogana, který provozuje bar a vykřičený dům zároveň.

Obdobné narušování fikčního pohádkového světa moderními atributy, či přímo soudobým časoprostorem není v tuzemské filmové produkci ničím neobvyklým už od telefonujících králů (Šíleně smutná princezna) a existence vodníků v socialistické Praze (Jak utopit doktora Mráčka). Ze strany tvůrců ale vždy představuje riskantní krok, který může nevhodným způsobem rozbít celkovou poetiku příběhu. Tak tomu bylo například u tradicionalisticky laděné pohádky Rozum a Štěstí ze třetího dílu loutkového Fimfára, kde na sebe Štěstí vzalo nemístnou podobu sympatizanta hnutí hippies s elektrickou kytarou v rukách. Malá z rybárny se ovšem problematické aktualizace Andersenova textu vyvarovala. Moderní atributy u ní naopak představují jeden z pólů, které vytvářejí svéráznou poetiku celého filmu. 

Malá z rybárny (režie: Jan Balej)
Zdroj: ČT24/Miracle Film 2013

Kudy na Reeperbahn?

Rej pitoreskních loutek s hypertrofovanými obličejovými rysy Balej nabídl už ve svém povídkovém snímku Jedné noci v jednom městě (2007), když jimi zaplnil Prahu. Ještě lepší prostor pro něj ovšem představoval mikrosvět přístavní čtvrti. Tu během sedmdesáti minut zabydlí nejen královským obchodníkem s rybami, ale také prostitutkami, kuplíři, lodníky, kartářkami a číšníky různých národností a barev pleti. Výsledkem je rázovitý obraz rušné námořní křižovatky, kde kolem prodejců kebabu plují žebráci na perských kobercích a kde čarodějnice kouří vodní dýmku importovanou z Orientu.

K předmětům současnosti (nebo velmi nedávné minulosti), jako je discman, intim-sprej, či Boganův džíp, stojí tento karnevaleskní rozměr v přímém protikladu. A výsledné napětí mezi hyperbolou a věcnou realitou filmu zaručuje svéráznou poetiku rozporu, která funguje obdobně jako v animovaném snímku Mary a Max od Adama Eliotta nebo ve starších pracích Tima Burtona - a u Balejova filmu představuje hlavní devizu.

Burtonovým postupům se navíc Balej přibližuje i při stavbě světa příběhu; výraz jeho loutek sice není tak uhlazený jako v případě amerického režiséra, podobně jako v Mrtvé nevěstě se ale i zde divákovi otevírá prostor, který svými reáliemi odkazuje ke konkrétnímu místu, aniž by svazoval herní pole fantazii tím, že se k němu otevřeně přihlásí. A zatímco v případě Burtonovy Mrtvé nevěsty kulisy vyprávění hojně citují časy viktoriánské Anglie, Malá z rybárny ponouká k tomu, abycom si – pro všudypřítomné noční kluby a svítící rudá srdce – vyhledali obrázky hamburské Reeperbahn.

Samotnou lyričnost literární předlohy, jíž až do existenciálního rozměru dovedl zmiňovaný Karel Kachyňa, udržuje v Balejově hořce groteskní vizualitě především výrazná hudební složka od francouzského skladatele Chapeliera Foua. Ta zdařilým způsobem rámuje celé vyprávění a v potřebných chvílích akcentuje význam kanonického příběhu nezištné lásky uprostřed pokřiveného přístavního světa, kde se láska především prodává.

Celkovému dojmu, jež Malá z rybárny vzbuzuje, tak v důsledku neublíží ani podivně exponovaná přítomnost product placementu ve chvíli, kdy hlavní hrdinka pojídá banány. Její obětavost totiž není o nic menší, než k jaké se rozhodla víla dánského pohádkáře. A i dcera majitele přístavního obchodu od čarodějnice nakonec obdrží nůž. Zda ho použije, zřejmě není potřeba říkat. 

MALÁ Z RYBÁRNY. Česko / Slovensko / Německo / Francie 2015, 72 min., od 12 let, 2D. Režie a výtvarník: Jan Balej. Scénář: Jan Balej a Ivan Arsenjev. Hudba: Chapelier Fou. V kinech od 28. května 2015. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 1 hhodinou

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 11 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
včeraAktualizovánovčera v 19:37

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
včera v 17:23

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
včera v 16:46

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
včeraAktualizovánovčera v 13:28

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026
Načítání...