Malířův život připomínal naprostý opak bouřliváckých francouzských surrealistů, se kterými se sice přátelil, ale nikdy úplně nesblížil. Jeho soukromí bylo spořádané a puntičkářsky upravené. Většina nejslavnějších děl byla inspirovaná obyčejnými věcmi v neobyčejných souvislostech. „Hledal poezii a tajemno v každodenním životě, ve svém domě. Například krb ho inspiroval k obrazu Zastavený čas, na němž z komína vyjíždí lokomotiva,“ dodala kunsthistorička Chloé Thibaultová.
„Byl to uzavřený člověk. Měl rád své prostředí a nevyhledával kontakt s ostatními. Lidé v sousedství o něm skoro nic nevěděli,“ uvedl spolumajitel Magrittova domu André Garritte. Bylo podle něj skandální, že největší belgický malíř neměl místo, kde by se mohl uctít. „Kromě pár obrazů v muzeích se pro něj nic neudělalo,“ dodal. Na jednom z bruselských hřbitovů připomíná manžele Magrittovi jen nenápadný žulový kámen.
