Praha - Nový film Václava Marhoula Tobruk vstoupí 11. září do českých kin. Snímek nebyl zamýšlen jako filmový popis dané historické události, zasazené do dobového kontextu, i když dobové reálie jsou zde zachovány. Marhoulovi šlo především o to, aby ukázal silné individuální příběhy lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. O československých obráncích opevněného libyjského přístavního města, které čelilo obležení německými a italskými vojsky, pojednává také výpravná kniha Tobrucký deník, kterou její autor, historik a publicista Jindřich Marek, dnes pokřtil v Senátu. Tobruk je natočen v koprodukci s Českou televizí, která filmu udělala speciální internetové stránky.
Na česká kina zaútočí Marhoulovo válečné drama Tobruk
Na pozadí historické události, nasazení Československého pěšího praporu 11 - Východního na podzim roku 1941 do obrany Tobruku proti italským a německým vojskům, se odehrávají jednotlivé osudy mužů, kteří se ocitli ve válce. Dějovou linku vede především osobní drama dvou dobrovolníků, vojínů Pospíchala (Jan Meduna) a Liebermana (Petr Vaněk).
„U Tobruku bojovali jak žoldáci, tak dobrovolníci, a ti mě právě zajímali. Chtěl jsem ukázat, co prožívá obyčejný člověk, který se shodou všech možných náhod dostane do válečného konfliktu. Pro něho se v podstatě největším nepřítelem stává on sám, neboť po celý čas bojuje sám se sebou o vlastní úctu. Hrdinové ve válce neexistují. Na hrdinství, jak si ho my představujeme, tam čas není. Ten přichází až po válce, pokud to přežijeme,“ říká o filmu režisér, autor i producent Václav Marhoul.
Podle něho dobrý válečný film je dobrým teprve tehdy, pokud se mu podaří přiblížit divákovi člověka zmítaného proudem, kdy je sám, nemá se čeho chytit a neumí se s tím vypořádat. Není to film o válce, ale o lidech ve válce.
Herci víceméně neznámí
Režisér si pro představitele rolí vojáků záměrně vybral herce spíše neznámé. „Se známými tvářemi by příběh nebyl věrohodný, diváci by neviděli figuru, ale herce, který tu postavu hraje. Český producent obvykle potřebuje slavné a výborné herce. Já jsem potřeboval výborné a neslavné herce. Medunu jsem viděl jako studenta DAMU v představení Sluha dvou pánů. Natolik mě zaujal, že jsem si řekl - to bude on. Ale hned jsem mu to nesdělil, protože herce pro Tobruk jsem nemohl odhadovat jen podle talentu. Musel jsem vzít v úvahu i jejich morálně volní vlastnosti, jejich povahu i jejich fyzičku, protože jsem věděl, do čeho půjdou a potřeboval jsem vědět, zda vydrží. Vystavoval jsem jim v duchu jakési vysvědčení a skládal jsem si je do mozaiky. Přemýšlel jsem i o jiných hercích, ale když jsem zjistil, že by nezapadli do kolektivu, přestal jsem o nich uvažovat,“ přibližuje svůj postup při výběru herců Marhoul.
Jednu z výrazných postav, drsného až záporného desátníka Koháka velmi přesvědčivě zahrál Robert Nebřenský, doposud vnímaný jako komik, známý především z představení Divadla Sklep. „Kohák toho moc nenamluví a rozhodně nic nevysvětluje. Nesděluje, o čem přemýšlí, nebo jak se cítí a proč. Z několika útržků hovoru jiných vojáků sice můžete trochu pochopit, co je Kohák zač, ale bylo by to málo, kdyby nenesl celý svůj život nějak v sobě, jakoby v každém okamžiku. Abych to mohl hrát, musel jsem o tom životě něco vědět, protože ve scénáři to není. Napsal jsem si jeho životopis, který jsem poslal režisérovi. Když mi ho schválil, mohl jsem se už přepnout na tu postavu a nechat informace ze životopisu působit. Kohák je kvalitní voják a čistý profesionál. Také však člověk bez domova, bez rodiny, bez vyhlídek a bez radosti. Válka je jediný způsob jeho existence. Uvnitř ale nosí umlčené staré city a bolavé vzpomínky. Pro mě je nejtragičtější a nejsmutnější postavou filmu,“ říká o své postavě Nebřenský.
„Nechtěl jsem je režírovat, mojí ambicí bylo, aby předvedli co nejcivilnější výkon, bez předstírání, hraní a používání všech možných, byť i účinných hereckých berliček. Proto jsem trval na důkladné a namáhavé přípravě, včetně těžkého vojenského výcviku,“ dodává Marhoul.
Film Tobruk je věnován všem českým a slovenským veteránům, i domácímu odboji. Především ale příslušníkům Československého pěšího praporu 11 - Východního, kteří po boku Angličanů, Australanů, Poláků a Jihoafričanů na podzim roku 1941 bránili před německými a italskými jednotkami poslední Spojenci ovládaný strategický přístav na severu Libye - TOBRUK.
Informace o natáčení
- Při přípravách a obhlídkách štáb navštívil celkem 5 arabských zemí, v pořadí Libye, Egypt, Sýrie, Tunisko a Maroko. Celkem při tom nacestoval 12 700 kilometrů.
- Historická technika byla přepravena do Tuniska námořní dopravou přes Hamburg, průliv La Manche, Gibraltar a Středozemní moře.
- Na natáčení do Tuniska bylo dovezeno 600 kusů postřel, 8 000 nábojů, 64 střelných zbraní (31 originálů a 33 replik) a 48 bajonetů. Z místních zdrojů bylo použito 75 kg výbušniny.
- V průběhu natáčení se v poušti vypilo vody za 220 000,- Kč.
- Na filmu pracovalo dohromady v produkčním a postprodukčním štábu 322 lidí.
- Tobruk je prvním českým filmem zpracovaným v rozlišení 4K.
- Při natáčení bylo naexponováno 35 kilometrů a 130 metrů filmového negativu.
- Počet triků ve filmu je 405 z pěti set záběrů.
- Film má 1 450 střihů.
- Poprvé v historii českého filmu odjela profesionální přenosná střižna přímo na plac a film se částečně stříhal už během natáčení, aby hrubý střih mohl ještě ovlivnit celkové pojetí filmu při jeho realizaci v Tunisku. Střihač Luděk Hudec vymyslel a pořídil za tímto účelem unikátní přenosnou AVID střižnu a nechal ušít speciální přepravní kufry, aby se střižna vešla do kabiny Boingu 747.