Praha - Zajímavá výstava umělců dvou generací, známých jak svou výtvarnou tvorbou, tak literární činností, je instalována v Galerii Smečky. Starší - básník, filosof, scénárista a výtvarník Eugen Brikcius, pořadatel happeningů, tvůrce latinských veršů, historik umění, překladatel a esejista obsadil přízemí, zatímco mladší - básník Viki Shock, autor koláží, prozaik a publicista vystavuje své dílo v suterénu galerie.
Starý a mladý se sešli v Galerii Smečky
Brikcius (nar. 1942) své první umělecké skici, etudy a happeningy pořádal v letech 1964-70. Na akce z tohoto období navázal v současné době mediálními uměleckými mystifikacemi a organizací konceptuálních akcí (např. Literárních výletů); rekonstruuje projekty i realizace z šedesátých let, píše eseje o výtvarném umění a českou, německou a latinskou poezii. Postupně vydává sbírky esejů, povídek a básní, je zastoupen v četných sbornících a almanaších. Zúčastnil se řady výstav v Čechách i v zahraničí. Jeho výtvarné dílo a záznamy akcí jsou uloženy ve sbírkách Národní galerie v Praze a v Památníku národního písemnictví, tamtéž rukopisy a písemná dokumentace.
„Zdá se, že moje tvorba je vskutku pionýrská, tedy průkopnická. Vlastně jsem v obou oborech - výtvarném i literárním - premiérově uvedl funglnágl nové směry. Ve výtvarné branži jsem už od roku 1966 dělal, kromě jiných, věci, které jsou kunsthistoricky zařaditelné do tzv. landartu, a přitom jsem nevěděl, že to landart je. Ostatně jsem to ani nemohl vědět, protože tehdy ještě žádný landart nebyl. V literární branži pak byly mé latinské básně v historii moderní poezie vlastně novinkou. Mé verše jsou totiž na rozdíl od Morgensternových napsány ve skutečné latině,“ řekl při zahájení výstavy Eugen Brikcius.
Druhý z vystavujících básník a kolážista Viki Shock (nar. 1975) zahrnuje kromě výtvarných činností i aktivity ediční, hudební, herecké a novinářské. „Stavba jeho děl se vychyluje od tajného smyslu k zjevnému nesmyslu, od explozí absurdní grotesky po záznamy existenciálních chmur, a to v neslábnoucích náporech citací a originálních přehodnocení mnohých výtvarných stylů z dějin 19. a 20. století,“ uvádí k současné výstavě teoretik umění Radim Kopáč.
Eugen Brikcius:
Na přelomu let 1973 a 1974 byl osm měsíců vězněn „za hanobení SSSR“. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77, od roku 1980 žil v rakouském exilu. Je členem Mezinárodního PEN klubu. Od roku 1990 žije střídavě ve Vídni a Praze.