Nacvičení tohoto kolosálního vystoupení je nesmírně nákladné a náročné. Vyžaduje dva sbory, velký orchestr a pěvecké i herecké osobnosti pro zpívané role. V České republice se v kompletním provedení hraje zcela mimořádně.
Koncert, který se uskutečnil ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze, skončil ovacemi ve stoje. Uvedení pod taktovkou Jiřího Maláta s Pražským filharmonickým a Kühnovým dětským sborem mělo velký úspěch i v Plzni.
Reportáž Veroniky Švihelové
Oratorium se v Česku hrálo poprvé v roce 1970. Do programu filharmonie ho zařadil její tehdejší dramaturg a pozdější signatář Charty 77 Ivan Medek. Jana z Arku vzbudila ale velký odpor režimu, její uvádění bylo ihned zakázáno, nedochovala se ani žádná nahrávka z tehdejšího koncertu. Lidé ale jeho poselství, kterým bylo uctění památky Jana Palacha, pochopili. „V nás jako ve studentech konzervatoře to tenkrát zanechalo obrovský dojem,“ vzpomíná dirigent Jiří Malát.
Právě on před třemi lety náhodou objevil celý český text k oratoriu a začal připravovat na jeho znovuuvedení ve spolupráci s režisérem Karlem Weinlichem. Ten nastudoval text se čtyřmi herci, hlavní roli Jany z Arku ztvárnila Markéta Hrubešová. „My jsme to původně chtěli udělat jevištně, ale nakonec jsme byli rádi, že se vůbec ten obrovský ansámbl na pódium vešel,“ přiznává Weinlich.
