Ypsilonka stárne, ale humor neztrácí

• Marie Třešňáková

9. 11. 20109. 11. 2010|Zdroj: ČT24

Studio Ypsilon oslavuje 45 let své existence

Zdroj: Michal Doležal/ČTK

Praha - Studio Ypsilon v této divadelní sezoně oslavuje 45 let existence. Za dárek „Ypsilonky Ypsilonce“ považuje umělecký šéf této populární pražské scény Jan Schmid večer k jejímu pětačtyřicátému výročí, který se uskutečnil 9. listopadu. V jeho průběhu prošli jevištěm vedle současných členů souboru i ti, kteří se v minulosti na vývoji Ypsilonky umělecky podíleli. Souborem podle Scmida prošlo na devadesát lidí, zhruba čtyři desítky se podílely na oslavě výročí. Záznam večera uvidí diváci ČT2 na silvestra.

„Během večera by se na jevišti měli sejít ti, kteří s námi spolupracovali herecky, režisérsky, scénograficky nebo dramaturgicky. Představuji si večer tak, že by to měla být zkouška na nějaké oslavy, které pak už nikdy nebudou,“ uvedl před slavnostním představením Schmid.

Na otázku, zda se mladí snesou s těmi staršími a naopak, ředitel divadla odpověděl: „Naše divadlo funguje trošku jako zahrada nebo nějaké společenství rovných lidí, kde vzniká přirozený respekt k těm, co už něco umí, kteří mohou být i vzorem, ale nijak neponižují ty začínající. Samozřejmě, že divadlo zestárlo, ale humor mu nedošel. Když se člověk pohybuje tam, kde se mění mentalita, hlídá se to, co mění společnost, tak už faktický věk není důležitý.“ 

Struktura pořadu odpovídala Takzvaným večerům na přidanou, které mají ve Studiu Ypsilon letitou tradici. Zejména hudební čísla z dřívějších inscenací byla na jevišti připomenuta živě. Záznam z večera pořídila Česká televize, která využije i obrazových ukázek z jednotlivých inscenací.

Jako v jiných improvizacích se na jevišti objevili především Jan Schmid, Jiří Lábus, Martin Dejdar, Marek Eben, Petr Vacek a Jan Jiráň. Osou večera bylo povídání dramaturga, autora a divadelního teoretika Zdeňka Hořínka, který tu jako autorský herec často hrával. Inspirovány byly jeho vlastní vzpomínkovou statí Dětství, jinošství a současnost Ypsilonky.

„Z těch, kteří naším divadlem prošli či v něm stále hrají, se v programu dále objeví například Oldřich Kaiser, Ivana Chýlková, Ondřej Havelka, Luděk Sobota, Vladimír Kratina, Lenka Termerová, Markéta Plánková a Jiří Štědroň. Účast přislíbili Světlana Nálepková, Miroslav Vladyka, Jan Přeučil a mnozí další,“ dodal před představenímSchmid.

Jubilejní sezona Studia Ypsilon se nese ve znamení návratů ke kořenům a připomínání jeho libereckých začátků. Tento návrat ke zdrojům předznamenala už červnová premiéra inscenace Jana Schmida TGM - Masaryk mezi minulostí a dneškem. Během listopadu se uskuteční i netradiční ypsilonkovské „sympozium“, oblíbené Večery pod lampou a happening takzvané mladé Ypsilonky. V listopadovém programu se navíc objevují všechny inscenace z repertoáru včetně těch, které se delší dobu nehrály či se hrají jen sporadicky.

Festival nazvaný LBCUTE 17. listopadu bude výjimečný především po dramaturgické stránce, neboť bude částečně odkazovat na původ Studia Ypsilon v Liberci. V jeho nabídce budou zastoupeny čtyři generace libereckého divadla, a to od „starších profesionálů“ přes zavedené „amatéry“ až po nejmladší generaci divadelníků z Divadla F. X. Šaldy.

Z historie Studia Ypsilon

Studio Ypsilon vzniklo v roce 1963 v Liberci (nejdříve jako nezávislá amatérská experimentální skupina v podmínkách Vojenského útvaru 3256). Zakladatelem je Jan Schmid (který byl v té době na vojně). Profesionální začátky jsou spojeny se Severočeským loutkovým divadlem v Liberci, 1969. Základ Ypsilonky tvoří jednak členové tohoto divadla (J. Schmid, K. Novák, Z. Schmidová, J. Nováková) i příslušníci Vojenského útvaru (J. Fučík, M. Olmr, M. Kořínek). První inscenace vznikla ve vojenském kinosále.

První divadelní inscenací bylo Encyklopedické heslo XX. století. Dále následovala autorská adaptace Bizetovy Carmen, Carmen nejen podle Bizeta (režie J. Schmid, výprava J. Malina). Již v této době začal J. Schmid pořádat kolektivní improvizace Takzvané večery na přidanou. Se Studiem Ypsilon začal trvale spolupracovat Z. Hořínek jako dramaturg, autor i herec - výsledkem byla inscenace Předposlední případ Leona Cliftona (zde jako scénograf spolupracoval F. Tröster). Důležitou inscenací je rovněž nehratelná hra H. Rousseaua Návštěva na výstavě 1889. Dramaturgicky určující je i Schmidova hra O tom jak ona.

V roce 1969 došlo k profesionalizaci Studia Ypsilon (jako druhého souboru Naivního divadla – dříve Severočeského loutkového divadla). Divadlo staví na vlastní poetice, kdy jsou kromě činoherních děl realizovány tzv. nehratelné texty, autentické improvizace a hudebně-dramatické adaptace, které vznikají pod dohledem Miroslava Kořínka. Silnou stránkou inscenací byla vždy i výtvarná složka, kdy pomyslné žezlo držel scénograf Miroslav Melena.

Významné inscenace v Ypsilonce postavil režisér Evald Schorm (Ch. D. Grabe Žert, satira, ironie a hlubší význam, později Dostojevského Věčný manžel i Dvanáct křesel Ilfa a Petrova). Schmid (s M. Kořínkem) pokračuje v hudebně-dramatických adaptacích (La Traviata – Pobloudilá a Rigoletto! Král se baví! dle Verdiho) i v tematických improvizacích (O krasavci mezi savci – věnovaných psům). Důležitou inscenací je Jarryho Ubu králem a pak stěžejní ypsilonská inscenace - syntéza slova, hudby a výtvarna Michelangelo Buonarroti. K divadlu faktu se vrací montáž Depeše a jiné na kolečkách a k činohernímu typu divadla Schmidova hra Třináct vůní (režie E. Schorm). Dalšími hostujícími režiséry byli Jan Kačer (Mamzelle Nitouche) a Jiří Grossman (Radzinského Rozhovory se Sokratem).

V roce 1978 přechází Ypsilonka do Prahy (stává se souborem Státního divadelního studia, po jeho delimitaci v roce 1981 je připojena k Divadlu Jiřího Wolkera), jejím domovem se stalo divadlo Ateliér ve Spálené ulici. V Praze se divadlo často stěhovalo, až nakonec natrvalo zakotvilo ve Spálené ulici.

17. listopadu se v Ypsilonu hrála Amerika a mnozí herci, když právě nestáli na jevišti, běhali na Národní třídu a přinášeli zpět do divadla čerstvé informace.