Paříž – Aniž by to některý z necelých čtyřiceti přítomných diváků tušil, všichni ti, kteří 28. prosince 1895 navštívili Indický salónek kavárny Grand Café na bulváru Kapucínů v Paříži, stáli u zrodu jednoho z klíčových fenoménů nadcházejícího století. Ten den tu totiž bratři Louis a Auguste Lumièrové předvedli svůj nový vynález – kinematograf, na kterém promítli několik kratičkých filmů. Každý ze snímků trval asi minutu, od prvního z nich – zachycujícího odchod dělníků z Lumièrovy továrny – se datuje i počátek světové kinematografie.
Bratři Lumièrové - první archiváři pohybu
Autorem vynálezu nebyli přímo bratři Lumièrové, ale jejich otec Antoine, po němž Louis a Auguste mimo jiné zdědili zájem o fotografování. Sestrojil přístroj, ve kterém spojil funkce filmovací kamery, kopírky filmů a projektoru. Patent na přístroj získali Lumièrové 13. února 1895.
Předskokani bratří Lumièrů
5 minut
Rozhovor s Vladimírem Opělou
Kinematografu předcházelo velké množství pokusů, které často sloužily k pobavení a okouzlení – camera obscura, laterna magika nebo stroboskop. Blízko ke kinematografu měl praxinotop Émila Reynauda, který tři roky před představením v Grand Café „promítal“ v prvním optickém kině v pařížském muzeu Grévin. „Nepoužíval ovšem filmový pás, ale malované obrázky a efekt pohybu prováděl pomocí optické změny,“ upřesnil ředitel Národního filmového archivu Vladimír Opěla.
Lumièrům také šlapali na paty Němec Max Skladanowsky a jeho bratr Emil se svým bioskopem, dvojitým projektorem, který veřejně představili v listopadu 1895. „Uspořádali filmové představení, na němž ukazovali italské a ruské tance nebo zápasy klokanů,“ popsal Opěla, co mohli tehdejší návštěvníci berlínského varieté Wintergarten sledovat.
Program promítání: „přejetí“ vlakem, rodinná snídaně…
Prvenství v dějinách světové kinematografie si Lumièrové vysloužili především tím, že jejich přístroj byl v té době technicky nejdokonalejší. „I na ceduli na Grand Café se nemluví o prvním filmovém představení vůbec, ale o prvním představení provedeném jejich kinematografem,“ upozornil Opěla. Reklamní plakát Pařížany předem informoval, že „aparát umožňuje zachytit díky bleskově po sobě jdoucím snímkům všechny pohyby, jaké se v dané chvíli odbývají před objektivem, a pak je ukázat celému sálu v pohybu i v přirozené velikosti“.
První veřejné představení (neveřejné se uskutečnilo už v březnu téhož roku) zahájilo promítání 45 sekund dlouhého snímku Sortie de l'usine Lumière à Lyon (Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny). „Promítali pásmo krátkých filmů, sedmnáctimetrových, protože víc jejich kamera neumožňovala,“ vysvětlil ředitel Národního filmového archivu. „Jednalo se spíš o výjevy ze života – příjezd vlaku, snídaně Augusta Lumièra s jeho manželkou a dcerkou, procházka vědecké společnosti na březích Saône a podobně.“
Na první představení údajně přišlo pětatřicet diváků, tedy sotva čtvrtina kapacity Grand Café. Během týdne se ale z kinematografu stala senzace. Hýbající se obrázky diváky ohromily a v některých případech také vyděsily. Příjezd vlaku, který zdánlivě jede do publika, natolik přítomné šokoval, že údajně křičeli hrůzou a schovávali se pod židle.
Od dokumentu k hraní - od Lumièrů k Mélièsovi
Lumièrové i přes úspěch viděli budoucnost svého kinematografu pouze v odborné a vědecké oblasti. S výjimkou několika málo skečů, například Pokropeného kropiče, nenatáčeli hrané filmy, zaměřovali se spíš na dokumentování skutečnosti. Nicméně připsali si i další kinematografická prvenství.
Jsou i tvůrci prvního zpravodajského snímku dokumentujícího aktuální událost. V červnu 1895 natočil Louis film Přistání účastníků sjezdu, na němž zachytil návštěvníky fotografického sjezdu. Hned druhý den tento záznam přímo na sjezdu promítl. Hovořil i jeden z aktérů filmu, a navodil tak atmosféru „zvukového“ filmu. Lumièrové také ve filmu použili první trik. Snímek Bourání zdi byl na jednom promítání spuštěn pozpátku, čímž vzniklo zdání, že se zeď sama staví. Roku 1898 zřejmě natočili také reklamní film na mýdlo Sunlight.
Nové možnosti, které kinematograf dovoluje, si ale plně uvědomil až jeden z návštěvníků prvního promítání v Grand Café – Georges Méliès. Zakoupil po zhruba ročním přesvědčování („Můj vynález není na prodej, nehledě na to, že byste se tak akorát sám zničil,“ řekl mu údajně otec bratrů Lumièrů) promítací stroj a začal natáčet a promítat své vlastní filmy. Majitel firmy na výrobu pomůcek pro eskamotéry a kouzelníky a divadla Roberta Houdiniho vnesl do kinematografie efekty, filmové triky a hraný děj.
