Rocc - budoucí šéf operní „Spartoslavie“?

Praha - Ředitel pražského Národního divadla Ondřej Černý projednává dnes s divadelní radou návrh na jmenování slovinského režiséra a scénografa Roka Rappla, uměleckým jménem Rocc, šéfem opery. Střídání ve vedení opery přichází po té, co se podle informací z ministerstva kultury uvažuje o sloučení oper Národního divadla a Státní opery. Operní kritička Helena Havlíková považuje taková prohlášení bez podkladů za pohádky. Nicméně Jiří Petřík z orchestru ND v rozhovoru pro ČT24 označil situaci pro umělce obou scén za frustrující a nevyloučil, že by případnou fúzi mohly provázet protesty.

Pokud rada Rocca doporučí, měl by se funkce ujmout 1. ledna příštího roku. Současný šéf opery Národního divadla Jiří Heřman má zůstat v uměleckém vedení i po tomto datu až do konce sezony 2011/2012, čímž bude garantováno její dokončení podle dramaturgického plánu, který připravil. Na funkci rezignoval v souvislosti s očekávaným spojením opery Národního divadla a Státní opery Praha. Není totiž přesvědčen o tom, že lze reorganizaci zrealizovat v krátkém časovém horizontu bez dopadu na uměleckou úroveň.

„Jak daleko to s koncepcí je, jak dalece se co komu podaří prosadit, je zatím velmi nejasné,“ soudí operní kritička a publicistka Helena Havlíková s odkazem na vyjádření Rocca v pořadu Před půlnocí. „Jiří Heřman odmítá jakékoli sloučení, z vyjádření pana Rocca pro Českou televizi jsem pochopila, že on by byl ochotný takové sloučení přijmout, vytvořil by v rámci jedné instituce ale dva samostatné orchestry a sbory.“

Protesty oper proti „Spartoslavii“? Ano, ale později 

Místopředseda umělecké rady orchestru Národního divadla Jiří Petřík se obává, že zvažovaný nástup Roka Rappla do vedení opery Národního divadla má jasný účel: „Myslím, že sloučení oper je ten důvod, proč byl povolán do Prahy.“ Podle Petříka ani jeden z orchestrů z případných změn nadšen není, zvláště když při sloučení by o práci mohly přijít desítky hudebníků.

"Přirovnejme to k fotbalu…

… Fotbalový svaz přemýšlí, jak ušetřit a dostane nápad: Nemáme v Praze moc fotbalových mužstev? Tak sloučíme Spartu a Slavii, udělámem výběr, mužstvo bude kvalitnější a ještě ušetříme peníze. Stejně jako se fotbalový fanoušek postaví k takovému řešení, když mu někdo předestře, že bude nějaká Spartoslavie, se muzikanti staví k nápadu sloučit dvě opery." /Jiří Petřík/

Příliš možností, jak se bránit, ale podle něho umělci nemají. „Můžeme před představením divákům říci, že s tím nesouhlasíme. To je tak všechno, co s tím můžeme dělat.“ Připustil ale zároveň, že ani protest, který ve sporu o vedení zvolila v loňském roce Česká filharmonie, tedy neodehrát koncert, není zcela nemožný. „Je to ovšem varianta terminální, protože za ni už moc nelze,“ dodal.

Zatím ovšem prý členové opery ND nechtějí být „žádnými revolucionáři, kteří jdou na barikády hned po prvním výstřelu“. Petřík doufá, že slova náměstka pro kulturu Radka Zdráhala o tom, že vše je zatím pouze ve stádiu příprav a že sloučení je pouze jednou ze zvažovaných variant, jsou pravdivá. Nicméně uvědomuje si, že informace, které ministerstvo vypouští, jsou někdy dost mlhavé. Příkladem je koncepční model, který vypracoval teatrolog Josef Herman. „Ministerstvo se řídí materiálem pana Hermana, který jednou nazývá koncepcí, jednou studií, doktor Herman sám to nazývá úvahou, která měla být předmětem širší diskuse. Já si myslím, že koncepce je na ministerstvu v současné době silné slovo,“ říká Petřík.

Havlíková: Je to krize vůdčích osobností, ne umělců

I Helena Havlíková by uvítala, kdyby ministerstvo kultury v otázce budoucností pražských operních scén postupovalo mnohem transparentněji. Poskytlo například ekonomické a provozní posouzení divadel, bez nichž jsou všechny plány jen pohádkou. „Aby zveřejnilo informace, na základě kterých je možné zpracovat nějakou skutečně relevantní koncepci, a ne jakési modely, jako je například zpracoval Josef Herman v jakési ideové studii, která je zase jen nahozením problémů, ale ne řešením, a už vůbec ne v horizontu několik měsíců,“ tvrdí publicistka a pro srovnání uvádí příklad z Vídeňské státní opery:

"Takovou v uvozovkách relativně malinkou změnu, jako je výměna na postu generálního ředitele, rakouská ministryně kultury oznámila v roce 2007 a došlo k ní v roce 2010. S takovým předstihem se dělají takové změny, a tady se  mluví o tom, že se najednou překope fungování pražských operních divadel."

"Nemyslím si, že…

… to je zas až tak krize umělců, kteří by na tuhle transformaci, jak to zatím ministerstvo kultury naznačuje, měli nějakým způsobem doplatit, ale po mém soudu je to krize vůdčích osobností, a to jak v Národním divadle, tak v dlouho neřešené Státní opeře, a potažmo krize zřizovatele, tzn. potíž ministerstva kultury, která tak dlouho tu věc neřešilo." /Helena Havlíková/

Jasno by do mlhy kolem sloučení operních scén měl trochu vnést 15. únor, kdy by podle informací České televize měly být představeny výsledky tzv. operačního plánu sloučení Státní opery a Národního divadla, na němž ředitelé obou institucí pracují.