Krvavý měsíc se líně vznáší nad táhlými hřebeny hlubokých hvozdů, odkud se nese hladové vytí vlků, kteří se vydali na lov. Do ruda barví luna vodu jezera, zčeřenou dechem bledých nemrtvých a jako kapky krve koloruje i vločky sněhu, jež se mezi potrhanými cáry mlhy snášejí na Cullenovic zapomenuté sídlo v lesích.
Bella Swanová a Edward Cullen tu stojí za oknem, drží se za tlapky a v očích jim září stejně rudé světlo, jako padá z nebe. A oni zažívají pronikavý pocit čirého štěstí z toho, že už mají navždy stejnou tělesnou teplotu a také stejnou chuť na krev, která je žene na první, společný lov. Upíří aurou nabušená Bella je teď silnější než on a musí dávat bacha, aby mu neublížila, ale je prostě úžasná (viďte děvčata!) a jde po své kořisti selektivně a s rozvahou, kterou by jí rodilí „drákulové“ mohli závidět. Dokáže si totiž odříct čerstvou člověčinu, přestože chlap na skále tak lákavě páchne směsí potu, testosteronu, laciné kolínské a krve z rozedřených rukou, roztomilou srnku nechá odskotačit do mlází a vykostí až zlého predátora, který by klidně vlítnul i na kolouška, pročež ho stejně nikdo nemá rád. Hustý prolog na to, že jsme sotva vylezli z úvodních titulků opusu, ve kterém se toho, až na závěrečnou (pseudo)bitvu již tradičně zas až tak moc neděje.
Bella prostě hned v první sekvenci předvádí, že bude opět ta správná holka, a vy ji za to budete mít i v její nové kůži znovu rádi (tedy kromě těch, co tuhle ujetou blbku nikdy nemuseli, nebo těch, kterým je od prvního dílu naprosto ukradená). Twilight je totiž z rodu těch nechtěně vyhrocených filmových projektů, které své publikum spíše rozdělují, než stmelují. Na ty, kteří dokáží být celé tři roky zcela pohlceni zásadní otázkou, zdali dá Bella upírovi, nebo vlkodlakovi (a nevadí jim, že za celou tu dobu nedá vůbec nikomu) a na ty, kterým se chce z téhle bramboračky blinkat, což zatím neudělali jen proto, že si nejsou jisti, zda kelímek od popcornu přece jen nepropouští.
Počínaje rokem 2008, zpravidla s vlezlou podzimní mlhou přichází pravidelně každý rok i další epizoda téhle kultovní teenagerovské série, za kterou se už celosvětově zkasírovalo více než dva a půl miliardy dolarů, takže se nikdo nemůže divit, že kritické kydy recenzentů mohou být investorům ukradené. Dokud za nimi bude stát takhle početné silné, emocionálně integrované a hlavně ochotně platící publikum, budou točit dál, neboť kdyby přestali, považovali by je všichni za blbce. Takže, jakkoli nechci vypadat jako chorobně nedůvěřivý, nevěřím až tak úplně tomu, že toto je neodvolatelný konec a tuhle zlatou žílu někdo předčasně a dobrovolně utne, neboť by tím zároveň podřízl větev, na které se mu docela slušně sedí. Série sice v tuto chvíli končí, provařenější finální klišé, nežli je závěrečné povalování na rozkvetlé louce, jen tak nenajdeš, ale znáte to: Nikdy neříkej nikdy…
Ujetá holka Bella a anemicky vyhlížející upír Edward, na jehož řezáky jsou všechna rovnátka krátká, se seznámili na střední ve Forksu, kde je k sobě přitáhla jejich jinakost. Do party se záhy přidal ještě nadržený vlkodlak Jakob Blake - kdo měl někdy co do činění s nadrženými vlkodlaky, ví, že když ze sebe strhají triko (což dobře rostlý Jakob činí poměrně často), těžko se jim cokoli odmítá. Tři roky a tři díly se tihle tři motali kolem toho kdo (pakliže vůbec někdo) Bellu přefikne a protože se tvůrci obávali, že i trpělivost teenagera má své meze, vyměkli a nechali ve čtvrtém díle Edwarda konečně zasunout. A již poměrně polarizované publikum (viz výše) se dále rozdělilo na ty, kteří byli odvázaní z toho, že zabodoval právě on, a ty, kteří byli rozladěně přesvědčeni, že vlkodlak by v tomto ohledu předvedl víc – a minimalisty, vděčné za to, že konečně vůbec někdo zasunul. Tradičně je pak nutné počítat i se stabilně koexistující skupinou těch, kterým bylo u paty, jestli někdo ze zúčastněných vůbec zasune, neboť jim Bella připadala po třech dílech nejen ujetá, ale po všech maratónských kecech kolem také frigidní.
Ve chvíli, kdy bylo v tomto ohledu dokonáno, ztratila sága své ústřední téma a bylo ji třeba nějak uzavřít a moc se přitom nedotknout Belly, upírů, vlkodlaků a hlavně potenciálně vybuzeného publika, jemuž berete jeho ikonickou hračku. Po předchozích názvech, evokujících temnotu (Stmívání, Nový měsíc, Zatmění) tak Twilight nikoli náhodou vrcholí dvojdílným Rozbřeskem, jenž má v teenagerech, frustrovaných pocitem, že už nemají nikoho, kdo by spolu s nimi bojoval za zakazovanou lásku, vzbudit něco jako naději. V druhém plánu však tento rafinovaně zvolený název vyvolává znepokojivý pocit, že v tuhle chvíli sice končíme, ale další díl by se mohl jmenovat třeba Svítání (jako rozjížděčka další sériové lajny).
Druhá část finálního Rozbřesku, která právě přichází do kin, navazuje hladce na „jedničku“ (ostatně obě části točil Bill Condon v jednom zátahu) a všechno je tu nastaveno tak, jak to má být a jak je divák zvyklý. Scénář je stejně blbý a prázdný jako v předchozích epizodách, osvalený Jakob ze sebe začne tradičně strhávat šaty tentokrát o něco později, ale přece (ve chvíli, kdy to moc nečekáte, zato až do slipů). Stejně tak dialogy jsou povětšinou stejně stupidní a prázdné jako obvykle („Neproměníš se ve zvíře? Nechci o tebe přijít!“), existenciální filozofování očekávaně dementní („Můj lidský život je pryč, ale nikdy jsem se necítila živější“) a natáčení erotických scén předpokládaně vlažné a bezpohlavní (což lze brát v přeneseném smyslu i doslova) jakkoli upíři, kteří nespí, používají ložnici výhradně právě k erotickým hrátkám.
Standardní a očekávání v zásadě splňující je i casting, v němž tentokrát zřetelněji vyčnívá zejména Kristen Stewartová, které temnější poloha i nesmrtelnost sluší (což přiznává i hajzl Aro) a dodává tak utahanému Twilightu novou, nikoli nesympatickou dimenzi. Na rozdíl od ní standardní tandem Pattinson–Lautner tentokrát ničím nepřekvapí, dcera Renesmee není očekávané monstrum (což je možná trochu škoda), ale docela milé, byť po upírsku ujeté dítě a dobře namaskovaný Michael Sheen v čele klanu trhačů hlav, zlověstných Volturiových, je slizský vidlák, od kterého můžete čekat cokoli. Bill Condon tu tyhle postavy slušně poskládal a zaklesl do sebe, a romantickou love story zarámoval širším kontextem lásky k blízkým, příbuzným či kooperujícím s příslušníky svého rodu. Do finále přihodil zřejmě nejlepší bojovku série, pár průměrných efektů a masovou nálož cukrové vaty na závěr, spolu se zřetelným vzkazem pro cílovku, že zakázaná láska je cool, nejlepší a vítězící, když si do toho nenecháte od nikoho kecat a máte na to to ustát, protože jste ještě dostatečně mladí a generačně vyhranění.
Výsledkem je spíše příjemné překvapení, které skalní příznivce konejšivě potěší a smíří s tím, že je (alespoň na nějaký čas) konec, a ostatní neurazí zdaleka tak, jak se čekalo. Místo unylého výhřezu je tady (přijmete-li daná pravidla hry) relativně přijatelná zábava, dokumentující, že hovadina nemusí nutně končit hovadsky – a open end, který nemusí nutně působit jako hrozba. A to je rozhodně víc, než se od labutí písně Twilightu, podmalované sem tam prokousnutou krkavicí a doprovázené tklivým vytím vlků, čekalo.
TWILIGHT SAGA: BREAKING DAWN: PART TWO
USA 2012, 115 min., české titulky, od 12 let, 3 kopie + 2D. Režie: Bill Condon. Scénář: Melissa Rosenbergová (podle románu Stephenie Meyerové). Kamera: Guillermo Navarro. Hudba: Carter Burwell.
Hrají: Kristen Stewartová (Bella Swanová), Robert Pattinson (Edward Cullen), Taylor Lautner (Jakob Black), Peter Facinelli (Dr. Carlisle Cullen), Elizabeth Reaserová (Esme Cullenová), Ashley Greenová (Alice Cullenová), Jackson Rathbone (Jasper Hale), Kellan Lutz (Emmett Cullen), Dakota Fanningová (Jane), Michael Sheen (Aro), Mackenzie Foyová (Renesmee), Maggie Graceová (Irina), Rami Malek (Benjamin), Lee Pace (Garrett), Joe Anderson (Alistair), Billy Burke (Charlie Swan).
V kinech od 15. listopadu 2012
