Podle Stanislava Křečka, který zastupuje ombudsmana Pavla Varvařovského, se úředníci magistrátu dopustili „závažných procesních pochybení“. Správní řád podle Křečka uvádí, že pokud se plánují stavební změny v památkově chráněném území, musí si k nim památkové odbory magistrátů radnic vyžádat stanovisko Národního památkového ústavu (NPÚ). A pokud s jeho závěry představitelé odboru pro kulturu a památky nesouhlasí, musí se s tím „argumentačně vypořádat“.
Národní památkový ústav přitom shledal demolici objektu ležícího v památkové rezervaci, která je součástí území zařazeného na Seznam světového dědictví UNESCO, jako zcela vyloučenou, připomněl Křeček. Pokud tedy magistrát zastával protichůdný názor a s demolicí souhlasil, měl uvést důvody svého rozhodnutí a podklady, z nichž vycházel.
„Popírá to smysl existence odborných institucí“
„Magistrát však v odůvodnění svého závazného stanoviska pouze konstatoval, že vyjádření NPÚ nepovažuje za odborně podložené a odůvodněné,“ dodává zástupce ombudsmana: „Situace, kdy správní orgán nepřihlédne bez řádného odůvodnění k názoru odborného orgánu, ať již státní památkové péče, nebo kteréhokoli jiného, popírá smysl existence těchto odborných institucí.“
- „Ombudsman v podstatě potvrdil stejné stanovisko jako tenkrát ministerstvo kultury, kdy řeklo, že předběžný souhlas byl v rozporu se zákonem. Na druhou stranu to neznamená, že by s Kozákovým domem byl amen, stále leží v památkové rezervaci,“ reagoval odpůrce demolice domu architekta Bohumíra Kozáka ředitel sdružení Občanský monitoring Vítězslav Praks.
Vadný postup magistrátu sice dočasně napravilo ministerstvo kultury, když v přezkumném řízení rozhodnutí zrušilo, jenže tehdejší ministr kultury Jiří Besser následně v rozkladovém řízení rozhodnutí ministerstva zrušil a přezkumné řízení zastavil. Odborná veřejnost tehdy ministra neúspěšně žádala, aby řízení o zrušení závazného stanoviska magistrátu obnovil. Odpůrci demolice neuspěli ani u Ústavního soudu.
Poslední možností pro odpůrce demolice byla snaha o prohlášení budovy za kulturní památku. V prosinci roku 2012 tehdejší ministryně kultury Alena Hanáková jejich žádosti vyhověla a zahájila řízení ve věci prohlášení budovy za kulturní památku. V červenci však ministryně řízení zastavila. Konečným rozhodnutím tak zůstává původní procesně i věcně vadné stanovisko magistrátu, upozornil zástupce ombudsmana Křeček.
Cesta k dalším demolicím?
Majitel objektu nyní může požádat o demoliční výměr. Po demolici chce vystavět moderní administrativní objekt. Kolem sporného projektu se vedou vzrušené debaty už řadu měsíců. Část odborné a laické veřejnosti bourání odmítá. Developer se hájí tím, že chce vybudovat kvalitní architekturu a celkově zkultivovat prostor Václavského náměstí.
To odpůrci demolice odmítají. Kauza podle Richarda Biegela z Klubu Za starou Prahu do budoucna otevírá cestu dalším demolicím. „Bojím se, že zbouráním tohoto domu budou prolomeny limity developerské těžby v památkové rezervaci,“ uvedl již dříve Biegel.
