Franz Fekkette, enfant terrible českého kulturního (a kultovního) podnikání, vydal vlastním nákladem objekt (vypadá sice jako kniha, ale tam bych vážně pochyboval) Lstivá Stéla. Jedná se o snivou fotografickou černou publikaci, doprovázenou textem performátora, herce, malíře a zpěváka Radomila Uhlíře. Zadní stranu uzavírá verš (?), který je nejen ukončením celého fotografického a básnického díla na pomezí hranic surrealismu a art-deca, ale zpětně vymezuje celou snivou crazy atmosféru objektu-knihy, ve které se, zjevně dle použitých detailů, obleků či práce fotoaparátu noříme těsně před první světovou válku. Jeden z duchů přivezl jablka. Věděl jsem, že teď se cosi semele.
Spirála byla moje nejoblíbenější hračka, říká Fekkettova Lstivá Stéla
Uhlíř se blíží naivnímu básnictví, texty připomínají titulky některých romantických němých filmů, zdůrazňujících často těžko pochopitelný děj tehdejších zamilovaných komedií. Anebo naopak horrorů. To hlavní, čím objekt-kniha Lstivá Stéla zaujme, je však jeho výtvarná část, která sice totálně koresponduje s popisem, představuje však Fekketteho exhibici a svobodné nadšení z neuvěřitelně snového, pomalého a jednoduchého příběhu.
Černobílé fotografie, stopující dvě hlavní postavy, nemotorného patrně postiženého synka v přímém odvážném podání Uhlířově a lstivou mdlou bezvýraznou vychovatelku Stélu se zasněným ztrácejícím se výrazem, dobře slouží záměru. Kontrastní dvojice, která nevykonává nic zvláštního, se potlouká romantickým máchovsko-zeyerovským minimalistickým prostředím s třemi hračkami a těžkým medicinbalem. Text k tomu přibásňuje jakýsi děj, který zpomaleně vykukuje na neostrých stránkách nehranatého (doslova-dílo má zaoblené rohy) objektu, vytištěného zjevně pro radost autorů tiskárnou PROTISK.
GALERIE
photogallery_444000
Fekkette vítězí ve Stéle nad časem, dokonce i nad časem čtenářovým. Tato poetická záležitost pracuje metodami postpostmoderny, dokonce se vymyká běžným distribučním okruhům. Pohrdá jimi, sama se vznášejíc mimo dosažitelnost. O to zábavnější je, když si hraje na samizdat mimo jeho bývalé souřadnice. Pokud jste fanoušky nekonečných Uhlířových hudebně-poetických performancí (a jeho kapely Ženy) či jeho hereckých kreací, nahlédněte do dalšího z jeho světů. A pokud jste si oblíbili Fekketteho fotografie a jiné aktivity, přijměte pozvání do jejich nečasoprostoru. Jen je musíte najít. Já sám jsem na tuto knihu náhodou narazil v kávovarně v paláci Lucerna. Ale to není přece prodejna knih? Ale hledání Lstivé Stély stojí za to – postačí jeden z veršů (textů):
Spirála byla moje nejoblíbenější hračka. Rád jsem jí naslouchal.