Inflace je obecně chápána jako procentuální růst cen za určité období. Pokud se ceny zvyšují, inflace roste; pokud růst cen zpomaluje, inflace se snižuje. Plošný růst cen v ekonomice znamená, že hodnota peněz se v reálném vyjádření snižuje, jednoduše za stejnou hodnotu peněz jsme schopni koupit méně zboží či služeb. Inflace může být měřena z pohledu vývoje cen oproti předchozímu měsíci, obvykle je však v mediích chápána jako procentuální změna cen oproti stejnému měsíci předešlého roku. Roční míra inflace je pak průměrná změna cen za daný rok.
Ekonomická vysvětlivka: Inflace
Mírný meziroční růst cen kolem dvou až tří procent je v ekonomice relativně běžný jev. Inflace začíná být problematičtější v situaci, kdy je vysoká, a hodnota peněz, zejména pak dříve vytvořených úspor, se výrazněji snižuje. Pokud je inflace vyšší, zhruba kolem deseti procent a více, hovoří se o pádivé inflaci. Pokud inflace dosahuje stovky či více procent, jde o hyperinflaci. Pokud růst cen zpomaluje, lze tuto skutečnost označit za dezinflaci, pokles cen pak jako deflaci.
Řada cen v ekonomice se vyvíjí v určitých cyklech, například dovolené zdražují více během letní sezony. Nebo například ovoce a zelenina obvykle zdražují či zlevňují na základě úrody a ročního období. Z toho důvodu se inflace často vyjadřuje v meziročním pohledu, protože toto meziroční srovnání není ovlivněno zmíněnými sezonními změnami. Meziměsíční vývoj cen by sice mohl být pro řadu domácností intuitivnější, protože by popisoval situaci současnou, nikoli ve srovnání s minulým rokem, nicméně by často takový údaj do velké míry zachycoval sezonnost některých cen.
Inflaci měří Český statistický úřad, a ačkoli se na první pohled může zdát, že sledovat a měřit vývoj cen není nic obtížného, ve skutečnosti je potřeba vyřešit řadu metodologických potíží. Například srovnávat ceny obdobného zboží, aby byl vývoj cen v čase porovnatelný, případně zohlednit to, že se zboží technologicky zlepšuje. Inflace je nicméně průměrné číslo, které vychází z průměrné spotřeby domácností. Každá však nakupuje trochu jiné zboží, a inflace individuálních domácností se tak může lišit právě v závislosti na tom, jaké zboží tvoří ve spotřebě větší podíl a jak se jeho cena zrovna vyvíjí.
Udržovat inflaci na nízké úrovni obvykle kolem dvou tří procent mají za cíl centrální banky. Běžným nástrojem ovlivňování inflace jsou úrokové sazby – pokud inflace roste, centrální banka úrokové sazby zvyšuje, čímž se snaží ekonomiku přibrzdit, snížit poptávku, a tím i tlak na zvyšování cen.
