Inflace je obecně chápána jako procentuální růst cen za určité období. Pokud se ceny zvyšují, inflace roste; pokud růst cen zpomaluje, inflace se snižuje. Plošný růst cen v ekonomice znamená, že hodnota peněz se v reálném vyjádření snižuje, jednoduše za stejnou hodnotu peněz jsme schopni koupit méně zboží či služeb. Inflace může být měřena z pohledu vývoje cen oproti předchozímu měsíci, obvykle je však v mediích chápána jako procentuální změna cen oproti stejnému měsíci předešlého roku. Roční míra inflace je pak průměrná změna cen za daný rok.
Mírný meziroční růst cen kolem dvou až tří procent je v ekonomice relativně běžný jev. Inflace začíná být problematičtější v situaci, kdy je vysoká, a hodnota peněz, zejména pak dříve vytvořených úspor, se výrazněji snižuje. Pokud je inflace vyšší, zhruba kolem deseti procent a více, hovoří se o pádivé inflaci. Pokud inflace dosahuje stovky či více procent, jde o hyperinflaci. Pokud růst cen zpomaluje, lze tuto skutečnost označit za dezinflaci, pokles cen pak jako deflaci.
Řada cen v ekonomice se vyvíjí v určitých cyklech, například dovolené zdražují více během letní sezony. Nebo například ovoce a zelenina obvykle zdražují či zlevňují na základě úrody a ročního období. Z toho důvodu se inflace často vyjadřuje v meziročním pohledu, protože toto meziroční srovnání není ovlivněno zmíněnými sezonními změnami. Meziměsíční vývoj cen by sice mohl být pro řadu domácností intuitivnější, protože by popisoval situaci současnou, nikoli ve srovnání s minulým rokem, nicméně by často takový údaj do velké míry zachycoval sezonnost některých cen.
Inflaci měří Český statistický úřad, a ačkoli se na první pohled může zdát, že sledovat a měřit vývoj cen není nic obtížného, ve skutečnosti je potřeba vyřešit řadu metodologických potíží. Například srovnávat ceny obdobného zboží, aby byl vývoj cen v čase porovnatelný, případně zohlednit to, že se zboží technologicky zlepšuje. Inflace je nicméně průměrné číslo, které vychází z průměrné spotřeby domácností. Každá však nakupuje trochu jiné zboží, a inflace individuálních domácností se tak může lišit právě v závislosti na tom, jaké zboží tvoří ve spotřebě větší podíl a jak se jeho cena zrovna vyvíjí.
Udržovat inflaci na nízké úrovni obvykle kolem dvou tří procent mají za cíl centrální banky. Běžným nástrojem ovlivňování inflace jsou úrokové sazby – pokud inflace roste, centrální banka úrokové sazby zvyšuje, čímž se snaží ekonomiku přibrzdit, snížit poptávku, a tím i tlak na zvyšování cen.
