Praha – Nejen triky některých „finančních poradců“, kteří místo na peněženku klienta myslí na vlastní prospěch, ale i neznalost a chyby investorů samotných dokáží snadno znehodnotit peníze pracně ušetřené a odložené na stáří. Jak poznat extrémně nevýhodné nabídky a na co si dát pozor, abychom v penzi nešli o žebrácké holi?
„Klamavých nabídek je tolik, že na jejich rozpoznávání by se dala sepsat samostatná příručka,“ varuje analytik poradenské společnosti Partners Aleš Tůma. Například někteří prodejci investičního životního pojištění, které si mezi Čechy jako prostředek spoření na důchod vydobylo značnou oblibu, navštěvují klienty každé dva roky a nabízejí jim novější a „lepší“ pojistku. Za její uzavření dostane zprostředkovatel od pojišťovny provizi. Starší pojistku pak obvykle zruší. Jenže první dva roky pojištění jde většina peněz do něj vložených na krytí nákladů. Výjimkou nejsou ani případy, kdy lidé po vypovězení pojistky nedostali zpátky téměř nic.
To ale není jediný trik, který někteří zprostředkovatelé používají. Zpozornět byste měli také v případě, že vám poradce nabízí „zcela bezpečnou investici“ s vysokým výnosem. Na finančních trzích totiž obvykle platí: čím vyšší očekávaný výnos, tím vyšší je i riziko ztráty.
A jak může takové bagatelizování rizika v praxi vypadat? Podvodník například může tvrdit, že na akciích lze ze dne na den vydělat statisíce. Pravdu má sice v tom, že akcie patří k nejvýnosnějším investicím, avšak zvlášť na krátkém investičním horizontu v řádu jednotek let nebo dokonce pouhých měsíců je s nimi spojeno vysoké riziko ztráty. Kývnout by na takovou investici tedy rozhodně neměli lidé, kteří budou své peníze brzy potřebovat.
„Pokud vám někdo slibuje vysoké výnosy bez rizika nebo rizika zlehčuje a mlží, je třeba zpozornět,“ zdůraznil analytik Partners Aleš Tůma.
Oblíbenou taktikou zprostředkovatelů je také přirovnávání investičního životního pojištění ke spoření, na kterém klient nemůže tratit. To už je ale za hranou zákona a takové chování prodejců Česká národní banka „odměňuje“ pokutou.
I když se lidé na finanční poradce obrací proto, aby jim pomohli zorientovat se v nepřehledné džungli finančních produktů, víc než jindy tady platí staré české přísloví: důvěřuj, ale prověřuj. „Klient, který se setkává s finančním poradcem, by měl být schopen dohledat si ať už následně, nebo předem základní informace o produktech, které mu poradce doporučuje. Pokud zjistí, že mu doporučuje produkty, které jsou spíše nákladné a nepřinášejí kýžený efekt, tak by se měl s finančním poradcem rozloučit a najít si jiného,“ radí šéfredaktor serveru Investujeme.cz Petr Zámečník.
Ztráta není zlodějina
Ne vždy ale nese vinu za ztrátu zprostředkovatel. Někdy chybují i sami klienti. Neuvědomují si mimo jiné to, že finanční trhy mohou kromě růstu také klesat. To znamená, že investiční fondy, pojišťovny u investičních pojistek a nově i účastnické fondy třetího pilíře nemusí zhodnotit peníze každý rok, některé roky z nich mohou dokonce ukousnout do ztráty. V takových chvílích by investoři neměli propadnout panice a peníze ukvapeně vybírat. Vyplatí se vyčkat, až se situace na trzích obrátí.
Jenže co když začne období propadu právě ve chvíli, kdy už potřebujeme peníze na stáří čerpat? Pokud zbývá do důchodu jen několik let, je vhodné místo akciových fondů, které s sebou nesou velké riziko ztráty, zvolit konzervativnější investiční strategii a vsadit například na dluhopisy. Ani ty sice nejsou bez rizika, propady jejich ceny ale nebývají tak hluboké jako u akcií.
„Určitě bych se vyvaroval spekulativních věcí jako hrátky s akciemi, hrátky s Forexem (mezinárodní měnový trh - pozn. red.) nebo třeba investice do zlata, což je taky spekulace. Asi bych se spoléhal na tradiční nástroje, jako například doplňkové penzijní spoření nebo pravidelné investování v nějakém investičním programu, které přestože také mají určitou míru rizika, tak poskytují alespoň nějakou jistotu,“ říká Jan Macek ze společnosti Swiss Life Select.
Zlatá horečka
Další chybou, které se drobní investoři dopouštějí, je, že snadno podléhají módním trendům. K těm v posledních letech patří investice do zlata. Jak ukázal Finanční barometr Partners, Češi tento drahý kov vedle nemovitostí považují za nejvhodnější dlouhodobou investici. Plných 43 % dotázaných zlato dokonce považuje za nejméně kolísavou investici.
Jenže z historie víme, že opak je pravdou. Jak zlato v posledních letech dokazuje, propad ceny může být skokový. Například od letošního března do začátku října cena zlata klesla téměř o 15 % z 1382 dolarů za unci na 1193 dolarů za unci. Ještě víc tratili ti, kdo zlaté cihly nakoupili v roce 2011, kdy z obav z finanční a hospodářské krize vrcholila celosvětová „zlatá horečka“ a do „zlatých“ investic se vrhal kde kdo. Cena žlutého kovu tehdy vyšplhala až na 1900 dolarů za unci. Kdo tehdy nakoupil, přišel do letoška o více než třetinu své investice.
To je také jeden z důvodů, proč odborníci zlato jako prostředek zajištění na stáří striktně nedoporučují. „Zlato nepřináší žádné jiné zhodnocení než kapitálové. Jakmile si investor koupí jednu trojskou unci zlata, tak má stále jednu trojskou unci zlata a jediné, na co je odkázán jeho výnos, je cena jedné trojské unce zlata, kterou budou investoři platit v době, kdy on půjde do důchodu a bude chtít své zlato prodat,“ vysvětluje Petr Zámečník.
A navíc, když se lidé rozhodnou vsadit na zlato, musí také počítat s náklady na bezpečné uskladnění drahého kovu. Uložit ho lze třeba v bankovní bezpečnostní schránce. Za tu se ale platí podle velikosti i několik tisíc korun ročně. U firem, které se specializují na úschovu drahých kovů, pak klient obvykle zaplatí ročně procento aktuální ceny uschovaného kovu.
To, co platí pro zlato, lze říct i o dalších komoditách, ať už jde o drahé kovy, cukr nebo pšenici. „Investice do komodit jsou velmi rizikové. Komodity jsou velmi volatilní aktivum, jehož cena výrazně kolísá. My obecně, když klientům doporučujeme návrh investičního portfolia, tak by v něm investice do komodit neměly tvořit víc než 10 %,“ podotkl specialista na důchodové spoření a investice společnosti Swiss Life Select Jan Macek.
Druhá strana mince
Nejen přehnané riskování, ale ani přílišná opatrnost se nemusí vyplatit. Pokud vsadíte na konzervativní investice, necháte například peníze na spořícím účtu nebo je třeba vložíte do fondů peněžního trhu, které slibují poměrně jistý, avšak nízký výnos, může se snadno stát, že připsaný úrok bude nižší než inflace. Jinými slovy, i když bude peněz na vašem účtu zdánlivě přibývat, koupíte si za ně méně a méně. I to je potřeba při spoření na penzi zvážit a najít ten správný balanc mezi „bezpečným“ konzervativismem a nejistými spekulacemi, které sice slibují dvouciferné zisky, ale mohou vašim penězům uštědřit i stejně velké ztráty.
O tom, jak si efektivně spořit na penzi a nedávat přitom všanc rodinný rozpočet čtěte v článku Investice i pro chudé. Jak spořit na penzi „od korunky“.
