Biopaliva první generace a zejména řepka zapadají do ekonomického modelu velkých zemědělských podniků, které jsou v české krajině typické, uvedl v pořadu 90' ČT24 analytik společnosti Glopolis Vojtěch Kotecký. I když by se začala zmírňovat dominance těchto biopaliv, k čemuž směřuje i aktuální poslanecký návrh odmítnutý vládou, tak se podle něj na polích nemusí nic změnit. Ve vztahu k využívání ropy podle Koteckého navíc za poslední roky přineslo lepší výsledky spíš vylepšování efektivity automobilů.
Měli bychom utlumovat naši závislost na biopalivech z řepky a změnit model českého venkova, míní expert
„Biopalivy nahrazujeme několik procent naší spotřeby ropy v automobilech. Přitom mezi roky 2009 a 2017 v průměru spotřeba nově prodávaných automobilů na našem trhu klesala o tři procenta ročně. Jenom vylepšováním efektivity automobilů jsme dosáhli podstatně lepších výsledků než biopalivy první generace,“ poznamenal Kotecký.
Zároveň upozorňuje, že možnosti vylepšování spalovacích motorů se postupně budou vyčerpávat, a tak je potřeba namíchat různá řešení – efektivnější motory, elektromobily, biopaliva druhé generace a další.
Ovšem biopaliva první generace mají v Česku dobré zázemí. Například rozsah polí s řepkou, typickým zástupcem první generace, se zvětšil z necelých 50 tisíc hektarů v roce 1960 až na současných 400 tisíc. Řepková pole tak v Česku zabírají téměř 16 procent zemědělské půdy, což je nejvíc ze zemí Evropské unie.
„V tuto chvíli kapacity směřují téměř výhradně do paliv první generace. Pravděpodobně to nedokážeme změnit ze dne na den, není to realistické. Ušili jsme si na sebe legislativu, která teď má následky, kterým se nedokážeme ani z roku na rok vyhnout. Je potřeba spíš začít postupně utlumovat naši závislost na biopalivech první generace a začít je nahrazovat modernějšími typy technologií, které sníží naši závislost na ropě, a přitom za sebou nebudou zanechávat stopu v krajině,“ přiblížil Kotecký.
Podle Jana Macka z centra vozidel udržitelné mobility na Fakultě strojní ČVUT je případný přechod od první generace otázka politického rozhodnutí i poměrně velkých investic. „Na to se v souvislosti se všemi alternativními zdroji energie často zapomíná. Má se za to, že větrná nebo fotovoltaická elektrárna se postaví zadarmo. Není to tak. Jde také o zdroje. V případě kafilerního tuku či sběru použitého fritovacího oleje z domácností to nejsou zdaleka objemy, které by znamenaly něco rozhodujícího,“ poznamenal.
Vývoj je podle Macka vždy složitá věc. „Jenom doufám, že se poučíme, abychom neopakovali chyby. Ty v podstatě spočívaly v tom, že se zejména na evropské úrovni vždycky prosazovalo jedno řešení. Vypadá to hezky, ale při naprosté nevědomosti toho, co může přijít, je to nebezpečné. Je to jako investovat jenom k jednomu investorovi,“ podotkl.
Řepka zapadá do tuzemského zemědělského modelu
Kotecký nicméně uvádí, že Česko si za důraz na biopaliva první generace může samo. „Pokud se Evropská komise s některými státy pokoušela trochu přibrzdit v důrazu na biopaliva první generace a podporovat druhou generaci nebo mix nějakých řešení, tak to byla především naše vláda a ministerstvo zemědělství, kdo jim zvedal nohu z brzdy. Česká republika byla tím, kdo spíš na místo hledání mixu různých řešení tlačil všechny ostatní soustředit se na jednu cestu,“ říká.
Podpora biopaliv v tuzemsku podle Koteckého vznikla už v polovině devadesátých let a od té doby byla jedním ze středobodů agrární politiky ministerstva zemědělství. „Biopaliva první generace a zejména řepka zapadají do ekonomického modelu velkých zemědělských podniků, které tvoří velkou část našeho zemědělství. Česko má spolu se Slovenskem a Velkou Británií největší průměrnou velikost farmy v EU,“ popsal. Pokud má mít změna k druhé generaci biopaliv úspěch, je podle něj potřeba změnit model českého venkova.
Současný ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD) tak má podle Koteckého vlastně spíš pravdu, že v případě omezení řepky v tuzemském palivu by se podniky přeorientovaly na vývoz plodiny a nic by se na polích nezměnilo.