Nová směrnice EU má přinést konec dvojích cen i větší výběr nákupů po internetu. Má ale své výjimky

Možnost nakupovat po internetu v jakémkoliv státě EU za stejných podmínek jako doma – to především má i českým zákazníkům přinést nová unijní směrnice. Začíná platit 3. prosince a cílí především na internetové obchody, souhrnně se označuje jako nařízení proti geo-blockingu. Jak ale zjistil web ČT 24, neznamená to vůbec garanci jednotné ceny nebo to, že by obchodníci museli dodat zboží do státu, kam běžně nedodávají.

Video Události
video

Události: Nová pravidla pro internetové obchody

Nákupní možnosti českých zákazníků by se měly díky novým pravidlům pro e-shopy rozšířit – díky nim přestávají být z pohledu obchodů „cizinci“. Čeští zákazníci si tedy budou moci koupit on-line třeba telefony, lístky na vystoupení v jiné zemi nebo pronajmout auto tak, jako by byli doma. Problém by už ani neměla být karta vydaná v jiné zemi.

„Nikdo by nepřijal, kdybychom v Evropě museli před vstupem do obchodního domu ukazovat občanský průkaz. Ale přesně to se děje na internetu,“ poznamenala již dříve eurokomisařka pro vnitřní trh a podnikání Elžbieta Bieńkowská.

Nařízení o tzv. geo-blockingu se věnuje třem oblastem. „Tou první je otázka samotného přístupu k internetovému obchodu ze všech států EU. Druhou je zákaz odlišných podmínek pro nákup v e-shopu z různých států společenství, třetí pak nepřípustnost diskriminace v souvislosti se samotnou platbou za objednané zboží,“ vysvětluje výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci (APEK) Jan Vetyška.

Každý z těchto bodů má spotřebitelům usnadnit přeshraniční nákup a odstranit tak bariéry na vnitřním trhu EU. A jak webu ČT24 potvrdil APEK, vztahuje se na prodávající, kteří působí v rámci EU nebo do EU cílí.

Zákaz automatického přesměrování

Novinka tedy v prvé řadě zakazuje geoblokaci. Pravidla mají zabránit neopodstatněné diskriminaci na základě státní příslušnosti, místa bydliště nebo místa aktuálního pobytu.

Zatím se mohou nakupující setkat se situací, kdy si chtějí prohlédnout zboží na zahraničním e-shopu, ale ten je bez možnosti volby přesměruje na svoji lokalizovanou verzi. A spotřebitel tak má přístup pouze k místnímu internetovému obchodu. Jenže tam můžou být i vyšší ceny.

„Obchodníci již nadále nebudou moci zákazníka přesměrovat mezi různými internetovými adresami bez jeho souhlasu. Pokud tedy český zákazník bude chtít vyhledávat zboží v německé verzi e-shopu, který má i českou verzi, nesmí být automaticky přesměrován jako dosud,“ popisuje Jan Vetyška. A dodává: „Současně platí, že i při přesměrování se souhlasem nakupujícího musí obchodník umožnit návrat do původního on-line obchodu.“

Nová pravidla ale neřeší cenu dopravy, obchodník musí pouze prezentovat možnosti doručení jasně, aby je spotřebitel mohl porovnat.

Další dvě pravidla se pak týkají nastavení stejných obchodních a platebních podmínek. Pokud si například zákazník ze Slovenska objedná zboží na českou adresu, musí vůči němu český obchodník uplatnit stejné podmínky, jako kdyby si zboží objednával Čech. Ale už to neznamená to, že musí doručit zákazníkovi zboží až domů, pokud do jeho země nedodává.

„Při přeshraničním nákupu v EU je tedy třeba zachovat selský rozum. Jako Čech si tak budu moci objednat balíček v rakouském e-shopu, aniž by mě obchodník mohl rovnou odmítnout. Současně ale platí, jestliže tento internetový obchod dodává zboží pouze v Rakousku, neexistuje povinnost zboží dodat do Česka. Zákazník si ovšem může zboží nechat doručit v Rakousku a tam si jej vyzvednout či nechat dodat jinou cestou,“ vysvětluje Jan Vetyška.

V takovém případě platí, že obchodník se při prodeji musí řídit mimosmluvními požadavky stanovenými místními zákony. Prodávající tak nemusí mít nastudovanou legislativu všech zemí společenství. Současně nemusí dodávat zboží, na které platí omezení v rámci místních zákonů. „Stejně tak vás čeká případná reklamace a podobně v daném státu bez toho, že by místní prodejce měl znát ochranu spotřebitele v Česku a chovat se podle ní,“ dodává Vetyška.

U podobných věcí jde často o právní výklady a nedají se vždy určit jednoznačně, upozorňují odborníci. APEK potom upozorňuje, že jsou spotřebitelská práva sice podobná, ale ne jednotná, i když vývoj k tomu směřuje.

Zdroj: ČTK/PICTURE ALLIANCE
Autor: West Coast Surfer

Nejčastější rozdíly mohou být třeba v délkách lhůt, například u odstoupení od smlouvy, nebo v počítání lhůt – kalendářní versus pracovní dny; vliv můžou mít i lokální státní svátky a podobně. „Stejně tak, když si objednám ve Španělsku televizi, která je určena pro prodej s cílením na Španělsko, nemusí být český návod, menu a podobně,“ dodává Vetyška.

Stejná služba za stejnou cenu

Jeden z klíčových bodů nařízení, který však není vždy chápán podle APEK zcela správně, se týká přístupu zákazníků ke zboží a službám v rámci EU. Obchodník nesmí uplatňovat odlišné všeobecné podmínky na základě státní příslušnosti či bydliště zákazníka, který chce v jeho e-shopu nakoupit, jak už bylo řečeno.

„To však neznamená, že by internetový obchod musel doručit zboží kamkoli v rámci Unie či že by pro jednotlivé státy v rámci lokálních verzí nemohl nabízet odlišné služby či ceny zboží,“ zdůrazňuje Vetyška.

Zato v oblasti služeb je situace poměrně jasná – tady by měl zákazník dostat cenu stejnou. „Jestliže si zákazník bude chtít objednat službu v jiném státě EU, neměl by při jejím výběru být zatížen jinou cenu. Pronájem auta v Belgii by tedy měl být pro spotřebitele za stejných podmínek, ať si jej objednává on-line z Bruselu, nebo Paříže,“ dodává Vetyška. Pokud se ale týká například audiovizuálních služeb, na ty se vztahují jiné předpisy.

Nepřípustná je také diskriminace z důvodů souvisejících s platbou. On-line obchodník nesmí diskriminovat zákazníky ani kvůli tomu, kde mají svůj bankovní účet nebo odkud pochází jejich platební karta.

„Jestliže obchodník přijímá platbu kartou, nemůže ji odmítnout jen proto, že karta byla vydána v jiném státě EU. A to za podmínek, že se jedná o platební metodu, kterou nabízí v rámci svého e-shopu a je provedena v měně, kterou prodávající přijímá,“ doplňuje Vetyška. 

Obchodníci jsou zřejmě připraveni 

A co na to samotní obchodníci? Web ČT 24 jich několik oslovil, ale příliš sdílní nebyli. Nicméně podle dostupných informací, například v případě Amazonu prý platí, že se ho nařízení víceméně nedotkne. U něj se totiž zákazníci neomezují v tom, kde mohou nakoupit.

Pokud se nějaké zboží nachází v nabídce v rámci zemí, kde Amazon své služby nabízí, lze je koupit bez jakéhokoliv dalšího omezení z kterékoliv jiné země EU. A dokonce platí, že vybrané zboží do všech zemí také dodá. Pro nákup v Česku je sice zákazník přesměrován na německé stránky, i když v češtině, ale nabídka se ničím neliší. Ale neplatí to paušálně, protože ceny se můžou na jednotlivých trzích lišit, podle toho, jak si je vyžádá jiné prostředí nebo konkurenční nabídka.

Společnost Google se podle Daniely Chovancové z PR agentury Havas, která v Česku firmu zastupuje, vyjádřit nechtěla, i když obecně veškerá nová nařízení prý respektuje. Firma Huawei na dotaz ČT 24 uvedla, že v tuto chvíli není provozovatelem žádné prodejny ani e-shopu.

„Dodáváme pouze do distribučních sítí. V případě, že bychom v blízké budoucnosti provozovali vlastní prodejnu, pak by se řídila veškerou platnou evropskou a místní legislativou,“ uvedla tisková mluvčí Huawei Technologies Czech Gabriela Löbel. Zodpovědnost za plnění je tak na jednotivých obchodnících.

Ilustrační foto
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24

A například pro společnost Notino.cz, českého on-line prodejce parfémů a kosmetiky, který působí ve 22 zemích, se podle jejího marketingového ředitele Radka Ondrášíka nemění téměř nic. „Už nyní doručujeme do 22 zemí v Evropě a žádná geografická či jiná omezení nevyužíváme,“ říká Ondrášík.

Zároveň ale zdůrazňuje, že obecně nové nařízení opravdu neznamená, že e-shopy budou muset  posílat kamkoli po EU. „Jedná se o to, že pokud e-shop zasílání do jiného státu neumožňuje, nebude to muset dělat ani v budoucnu. Pouze bude muset umožnit vytvořit objednávku s doručením do Česka i zákazníkům z jiných zemí. Doteď mohl například neumožnit objednat německému zákazníkovi, který by zboží chtěl doručit v rámci Česka,“ vysvětluje.

Navíc odmítnout dodat zboží mohou zákazníkovi podle něho i z jiného důvodu. Lidé mohou mít zájem objednat zboží z jiného trhu třeba už jen proto, že pro jeho trh se konkrétní výrobek nedodává. „I nadále budou platit výjimky, kdy bude moci obchodník odmítnout zboží dodat. Mimo národní legislativní důvody to může být například i kvůli distribučním systémům, které mohou v rámci EU omezit pohyb zboží,“ říká. Příkladem můžou být třeba léky, kde platí různé národní úpravy.

Povinnosti podle nového nařízení plní i Alza, jak potvrdila webu ČT24 PR specialistka společnosti Kateřina Daňková. „Plní je zcela přirozeně díky filozofii, že zákazník je na prvním místě. V praxi to znamená, že například německý zákazník si může zakoupit zboží na alza.cz a nechat si ho doručit na jakoukoliv pobočku nebo na adresu v Česku. Pro naše zákazníky se tedy nic zásadního nemění,“ řekla Daňková.

Podle obchodníků ale férové podnikání brzdí jiné skutečnosti

Sami obchodníci však upozorňují, že nařízení, potažmo Evropská unie jako celek, neřeší podle nich skutečné problémy, které vnitřní trh EU omezují. Jak uvedl konzultant společnosti Alza Štěpán Kmoch, nešvarů je hned několik. 

„Jako prvotní věc směřující k férovému trhu v rámci EU vnímáme odstranění zbytečné regulace. Ta totiž neodůvodněně omezuje a komplikuje podnikání, což ve výsledku poškozuje samotné spotřebitele. Vystupujeme například proti zákonu o prodejní době, který zakazuje mnohým podnikatelům – právnickým osobám, ale i živnostníkům v určitých dnech podnikat,“ konstatuje Kmoch. A dodává, že na problematické podmínky pro podnikání v některých zemích EU, včetně Česka, upozorňuje i Světová banka (SB).

Jak napsal BusinessInfo.cz, podle SB je už samotné založení firmy v Česku výrazně složitější než ve většině zemí regionu. Ze 190 sledovaných států skončila Česká republika až na 81. místě. Lepší podmínky jsou i v Moldavsku nebo na Ukrajině – ty předběhly Česko o 61 míst.

Dalším předpokladem fungujícího vnitřního trhu, který bude otevřený všem Evropanům – o což i nařízení o geo-blockingu usiluje – je dořešení autorských poplatků a sjednocení registrací ochranných známek, upozorňuje Kmoch. 

„Autorské poplatky platíme, jakmile prodáme určité zařízení v jiném členském státě, tedy platíme za zařízení, která umožňují fyzickou reprodukci či uložení souborů – například tiskárny, flash disky, pevné disky, ale i mobilní telefony a počítače. V každém členském státě jsou ale jiné orgány a většinou je jich i více než jeden, které poplatky vybírají,“ konstatuje Kmoch. 

Navíc se  liší i výše autorského poplatku u každého typu výrobku, ale i v jeho rámci. Proto je prý třeba celý systém sjednotit a zjednodušit. „Myšlenka o sjednocených cenách v internetových obchodech napříč EU je už proto za současného stavu předčasná, nehledě na rozdílné náklady na pracovní sílu, skladování, dopravu a další,“ říká Kmoch.

Nařízení dále nezohledňuje problematiku ochranných známek, které jsou v každém členském státě odlišné. „Například v Německu nemůžeme prodávat určité výrobky, které prodáváme v Česku, jen proto, že název výrobku je tam zapsán jako ochranná známka,“ vysvětluje. A dodává, že proto je potřeba, aby byly nejprve nastaveny podmínky pro férové podnikání pro všechny Evropany. „Pokud nebudou mít dobré podmínky podnikatelé, tak to ve výsledku odnesou sami spotřebitelé,“ míní Kmoch.

On-line nákup
Zdroj: ČTK/imago stock&people

Evropská komise přišla s návrhem směrnice proti geo-blockingu v roce 2016, po zjištění, že k zeměpisnému blokování dochází na 63 procentech všech zkoumaných internetových stránek. Ukázalo se, že v roce 2015 umožnilo přeshraničním zákazníkům dokončit nákup méně než 40 procent webů. Nařízení letos v únoru schválila Rada Evropské Unie.

Češi nakupují po internetu rádi 

V loňském roce přesáhly obraty e-shopů v ČR 115 miliard korun, jak vyplynulo ze studie připravené APEK ve spolupráci s agenturou Nielsen Admosphere. „Letos předpokládáme meziroční růst o více než 15 procent. Celkem by se tak prostřednictvím internetu mělo prodat zboží za nejméně 133 miliard korun,“ předpokládá Jan Vetyška.

Význam české e-commerce tak nadále výrazně roste. Podíl přesahující 11 procent na celém českém maloobchodu je toho důkazem. Trendem posledních let je prolínání on-line a off-line světa. Hranice mezi způsobem nákupů se tak bude dále rozostřovat.

„E-shopy stále častěji otevírají kamenné výdejny a prodejny, významní hráči z oblasti tradičního retailu naopak zřizují prodej po internetu. Tento trend bude trvat i v nejbližším období,“ doplňuje Vetyška.

Ilustrační foto
Zdroj: Isifa/Rex Features
Autor: Martin Poole

Internetoví prodejci pak mají největší žně právě v období před Vánoci. Prodeje začínají narůstat už se začátkem října, vrcholem bude podle Vetyšky týden od 10. prosince. 

Podle odhadu Asociace pro elektronickou komerci e-shopy letos čekají rekordní vánoční tržby: v předvánočním období se prodá on-line zboží v hodnotě kolem 44 miliard korun, což je o šest miliard meziročně víc. On-line obchodníci letos spustili marketingové kampaně už na přelomu října a listopadu.

„Stejně jako čísla za první pololetí, i statistiky posledních týdnů ukazují, že letošní nákupní sezona bude navzdory teplému podzimu opět rekordní. I když se na vrchol sezony připravují e-shopy i dopravci, právě pro našponované kapacity dopravců to bude extrémně náročná sezona,“ uvedl ředitel zákaznického centra srovnávače cen Heureka.cz Jan Kriegel.

Podle analytika Czech Fund Lukáše Kovandy dosáhne letos průměrná vánoční útrata na osobu za dárky, stromeček, cukroví a další zboží 11 tisíc korun. „Vánoce jsou z hlediska tržeb tuzemských obchodníků zdaleka nejvýnosnějším českým svátkem,“ uvedl.