Hodnotíme, zda je přítomen „záblesk génia“, říká Josef Dvornák z patentového úřadu

Přijít na nové technické řešení a získat patent na vynález trvá roky. Podle Úřadu průmyslového vlastnictví si někdy přihlašovatelé komplikují situaci vlastními chybami. Neuvědomují si například, že databáze světových patentových úřadů dobře a zadarmo poslouží už před zahájením výzkumu. Nejen o tom, ale také o trendech v počtu patentů nebo o tom, jaké problémy přinesl do patentového práva připravovaný odchod Velké Británie z Evropské unie, promluvil v rozhovoru pro web ČT24 zástupce předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví Josef Dvornák. 

Josef Dvornák
Zdroj: ČT24 Autor: Vojtěch Rejl

Rakušané ročně patentují skoro dvakrát více vynálezů než Češi. Podobné to bylo v roce 2016 i v Belgii. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Sofistikovaný výklad k tomu nemáme. Osobně se domnívám, že důvod může být i v historii. Klasické patentování v Československu bylo na poměrně dlouhou dobu přerušeno, vlastně skončilo před druhou světovou válkou. V období socialismu se místo patentů vydávala především autorská osvědčení a nové technologie byly všeho lidu. K patentovému systému evropského střihu jsme se vrátili až po roce 1989.

Dalším důvodem může být třeba i to, že v České republice dávají přihlašovatelé přednost užitným vzorům. Ty podobně jako patent slouží k ochraně technického řešení. Když tak sečteme patentové přihlášky a přihlášky užitných vzorů, přicházíme ke zhruba stejným číslům jako v Rakousku.

Naopak ochranných známek si podle statistik Světové organizace duševního vlastnictví Češi registrují víc než Rakušané. Čím to je?
Na území členských států EU platí nejen ochranné známky národní, ale i známky Evropské unie a také známky mezinárodní. A tak se může stát, že pro Rakušana je přitažlivější získat ochrannou známku platnou na celém území EU nebo i šířeji po světě než jen doma.

A asi pro něj hraje menší roli výše poplatků, není pro něj tak drahé si ve španělském Alicante, kde sídlí Úřad EU pro duševní vlastnictví, přihlásit evropskou ochrannou známku. Jestliže česká přihláška stojí 5 tisíc korun, tak evropská asi 900 eur, ovšem známka platí v celé EU, tedy i na území České republiky. V České republice je nyní 1,4 milionu platných ochranných známek a z nich tři čtvrtiny jsou právě ty udělené v Alicante.

Prvním krokem na cestě k získání patentu je patentová přihláška. Co všechno obsahuje?
Ve zkratce řečeno obsahuje žádost o udělení patentů, ve které se uvede název vynálezu, údaje o přihlašovateli a tvůrci vynálezu, počet patentových nároků a podepíše se. Dále obsahuje podklady objasňující vynález: popisuje se dosavadní stav techniky a podstata vynálezu. Pokud je to možné, přikládá se výkres a jeho popis nebo i chemický či matematický vzorec.

Důležitým bodem z právního hlediska je uvedení patentových nároků. Jde vlastně o rozsah vynálezu, tedy o to, co je patentem chráněno. Formulací nároků si označíte předmět ochrany, který považujete za svůj vynález. Co je vně nároků, chráněno není. A právě to je často obsahem soudních sporů, zda konkurent skutečně porušuje vaše patentovaná práva, nebo už je kousek vedle.

Patent mohou dostat jen vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Jak se to posuzuje?
Posuzování kritérií patentovatelnosti není věc jednoduchá, odborníci, kteří se tím u nás zabývají, se musí „zaučovat“ asi dva roky. Pokud jde o novost, zkoumá se, zda vynález nebyl již před podáním přihlášky znám. Při hodnocení vynálezecké činnosti se zvažuje, zda je přítomen ten ‚záblesk génia‘, který povýší novou znalost nad pouhou kompilaci známých znalostí. Máme na to na úřadu metodické pokyny a odborníky, kteří posuzují přihlášky pouze z určitého výseku vědy, který znají. Je to velmi odborné posouzení.

Při hodnocení průmyslové využitelnosti se sleduje, zda může být vynález vyráběn nebo jinak využíván například v průmyslu. Na průmyslovou nevyužitelnost tak třeba narážejí ta řešení, které známe jako perpetum mobile. Ty v reálu nejde vyrobit, nelze je předvést na modelu, jde jen o teoretický výpočet, který však neobsahuje některé důležité prvky.

Jakých chyb se žadatelé o patent typicky dopouštějí?
Někdy se při průzkumu ukáže, že technické řešení není nové. To považuji za velkou chybu přihlašovatele, který si hned na samém začátku výzkumu a vývoje měl pečlivě ověřit, kde je v jeho oboru svět. Kdyby si před zahájením výzkumných prací, které pak vedly k podání patentové přihlášky, udělal řádnou rešerši ve zdarma přístupných databázích patentových informací, například v databázi Evropského patentového úřadu Espacenet, neplýtval by zbytečně úsilím a penězi.

Problém je také v neúplné znalosti principů patentové ochrany, třeba v tom, že má územní omezení. Vynálezce si přihlásí patent v České republice a myslí si, že jeho práva platí všude na světě. Pak někdo začne porušovat jeho práva třeba v Číně a on se ptá, jak se bránit. Když zjišťujeme, jestli podal přihlášku v Číně, tak se diví: Proč bych to dělal, vždyť mám patent od vás. Jenže český patent v Číně neplatí. Zároveň ale patentová přihláška českého vynálezce byla publikována a každý, včetně domnělého čínského porušovatele, si tak mohl pohodlně a zdarma na internetu popis vynálezu přečíst, a třeba z něj i vycházet při svém podnikání.

Josef Dvornák
Zdroj: ČT24
Autor: Vojtěch Rejl

Na webu Úřadu průmyslového vlastnictví  varujete před podvodnými fakturami, kterými se různé soukromé společnosti snaží za zveřejnění nebo registraci průmyslových práv ve svých rejstřících nebo databázích vylákat z majitelů patentů, vzorů a známek peníze. O jak vážný problém jde?
Je to celosvětový problém, proti němuž se musí bojovat. Výsledky boje bohužel zatím nejsou valné. Ty společnosti nabízejí zbytečné a navíc předražené služby. Buď nabízí něco, co si majitel průmyslových práv může zařídit snadno a levně sám – třeba obnova ochranné známky, nebo nabízí služby, které nemají žádný pozitivní efekt, třeba zápis ochranné známky do různých soukromých databází. A aby dosáhly toho, že přihlašovatel na nabídku skočí, tak se graficky tváří jako renomované mezinárodní instituce nebo státní orgány, které mají ochranu průmyslových práv na starost.

Jak proti takovým nekalým praktikám úřad bojuje?
Podáváme návrhy na zahájení trestního řízení. Obracíme se na banky, že jejich klient se zabývá nekalou činností. Některé banky mu pak zruší účet, jiným je to jedno. Výsledek ani z našeho domácího, ani z evropského hlediska není valný. Máme zatím jediný rozsudek v této záležitosti a ten je ze Švédska. Tamní soud kvůli tomu poslal čtyři lidi do vězení – hlavního pachatele podvodů téměř na pět let.

Jsou rozdíly v tom, co si lze v jednotlivých zemích patentovat? Apple v USA má prý patent na tvar schodiště nebo vzhled svého sídla. Něco takového ale v Česku patentovat nelze. Je to tak?
To je spíše terminologická otázka. V Americe se uděluje patent na design. U nás se design chrání jako průmyslový vzor a v EU existuje ochrana vzoru Společenství. V USA se udělují také patenty na druhy odrůdy rostlin nebo na software, což u nás nejde.

Už dnes je možné žádat o evropský patent, zároveň se ale léta mluví o tom, že by mohl vzniknout i jednotný evropský patent. Jaký je v tom rozdíl?
Současné evropské patenty uděluje Evropský patentový úřad. Po udělení už každý takový patent žije v každém státě, v němž je validován, tedy de facto uznán, vlastním životem. Když je validován pro Českou republiku, pak se případné spory vedené v Česku řídí českým právem. Může se tak stát, že spory vedené v různých státech dopadnou různě. Může dojít k tomu, že někde je patent zrušen a jinde zůstane v platnosti.

A to je jedna z výtek vůči současnému systému. Neexistuje žádná zastřešující soudní instituce, která by spory z patentů řešila jednotně. To by měl změnit Jednotný patentový soud a evropský patent s jednotným účinkem. Připravuje se několik desítek let, chybí k němu už jen krůček. Teď ale jeho zavedení zkomplikoval brexit.

Jakým způsobem to odchod Velké Británie z EU zkomplikoval?
Vznik systému se opírá o dvě nařízení Evropské unie. Ta jsou už hotová, ale v účinnost vstoupí až po ratifikaci smlouvy o jednotném patentovém soudu nejméně 13 členskými státy EU, mezi nimiž nesmí chybět Německo, Francie a Velká Británie. V Německu je smlouva předmětem jednání Ústavního soudu a čeká se, jak to dopadne. Ve Velké Británii k ratifikaci sice došlo, ale jaký vliv bude mít brexit na osud celé myšlenky jednotného patentu, se zatím neví.

V některých státech ratifikace smlouvy naráží na problém soudních poplatků. Ty by mohly být tak vysoké, že by se třeba pro české firmy, které poruší práva držitele jednotného evropského patentu, mohly stát likvidační.

Jak vysoké by ty poplatky měly být?
Odvíjí se to od výše škody, která porušením patentových práv majiteli patentu vznikla. Horní hranice je pět milionů eur.