Řecko v pondělí oficiálně opustí poslední ze tří záchranných programů, které před osmi lety zabránily kolapsu jeho ekonomiky. Teď už se bude financovat samo na mezinárodních dluhopisových trzích jako ostatní státy. Obrat k lepšímu nastal vloni, pomohl i větší zájem turistů. Přesto mají Atény dluh ve výši 180 procent HDP, největší v eurozóně.
Ekonomický kolaps Řecka se před osmi lety podobal hospodářské krizi ve 30. letech minulého století. Díky masivním nuceným úsporám a škrtům výměnou za obrovské půjčky může země opustit záchranný program.
Odchod je vítaným milníkem. Přesto hrozí, že obrovské zadlužení Řecka a také třeba Itálie stáhne devatenáctičlennou eurozónu dolů. Podle agentury AP nadále jde o skrytou finanční hrozbu Evropy a může trvat celou generaci, než se krizi podaří odvrátit.
Nejdříve štědré výdaje…
V Řecku si vlády po tři desetiletí masivně půjčovaly, aby mohly financovat štědré výdaje za práci svých politických podporovatelů, a současně tolerovaly rozsáhlé daňové úniky a tajily rozpočtové schodky.
To vše vyplulo na povrch v říjnu 2009, kdy Řecko přiznalo, že jeho rozpočtový deficit je mnohem vyšší, než doposud uvádělo. Šokovaní investoři nechtěli již dále riskovat a poskytovat Řecku půjčky za přijatelné úrokové sazby. To donutilo vládu obrátit se s žádostí o záchranný úvěr na ostatní země eurozóny, EU a Mezinárodní měnový fond.
… potom razantní škrty
Půjčky od zemí Evropské unie a Mezinárodného měnového fondu doprovázely přísné podmínky – ukončit deficity, což vedlo k agresivnímu zvýšení daní a škrtům výdajů, a provést řadu reforem zaměřených na lepší výběr daní a na podporu podnikatelského prostředí obecně. Ekonomika kvůli škrtům výdajů klesla o čtvrtinu.
Šetřilo se i na důchodech. Jednaosmdesátiletý důchodce Jorgos pobíral před krizí 1200 eur měsíčně (přes 30 tisíc korun), dnes je to jen o něco víc než polovina. Nakupuje na dobré slovo a doma sčítá dluhy – za elektřinu, léky, potraviny. Přesto má štěstí, neskončil na ulici.
Bezdomovectví a veřejné vývařovny se staly v roce 2010 realitou. Lidé nemohli k úsporám, banky musely třikrát rekapitalizovat. Podniky zavíraly a nezaměstnanost byla dvouciferná. Teprve letos v květnu klesla pod 20 procent, což je ale stále nejvíce v celé eurozóně, kde se nezaměstnanost pohybuje v průměru kolem 8 procent. Přesto se zatím ekonomické oživení v peněženkách Řeků příliš neprojevilo.
Za osm let krize navíc z Řecka odešlo půl milionu lidí, zejména s vysokoškolským titulem. Země teď čelí demografickým problémům: víc než pětina obyvatel Řecka má přes 65 let a než stát splatí všechny své dluhy, senioři budou v zemi představovat už celou třetinu populace.
Řecký dluh je i přes snížení nejvyšší v eurozóně
Dnes činí výše řeckého dluhu 322 miliard eur (8,3 bilionu korun), což je více než 180 procent hrubého domácího produktu. Z toho 256,6 miliardy eur dluží Řecko dalším zemím eurozóny a 32,1 miliardy eur MMF. V roce 2012 byl dluh země na úkor ztrát vlastníků státních dluhopisů snížen o zhruba 107 miliard eur.
Od pondělí ale třetí a poslední záchranný program končí. To znamená, že země již nebude mít k dispozici další peníze. Až do splacení posledních peněz ze záchranného úvěru, tedy do roku 2060, však budou zemi nadále čtvrtletně navštěvovat experti, kteří budou mít za úkol prověřit, že Řecko plní dohodnuté cíle v oblasti veřejných financí. Spořit a škrtat na důchodech, zdravotním a sociálním pojištění tedy bude muset Řecko dál. Na „rozloučenou“ dostalo Řecko finanční pomoc ve výši 15 miliard eur (385 miliard korun).
Poslední tři roky vládne Řecku levicová Syriza, která šetření s velkými gesty odmítala, ale stejně šetřila. Napřesrok opasky vyčerpaných Řeků utáhne na poslední dírku – v platech i důchodech. Může ji to ale stát moc, Řekové jsou nekonečnými úsporami unavení. Bez ohledu na to, že si premiér Alexis Tsipras s „lidově rozhalenou košilí“ v červnu konečně nasadil kravatu na znamení vyřešení dluhové krize a že jsou mezinárodní věřitelé s výkony Řecka zatím spokojeni.
Škrtnout Řecku dluhy? Země eurozóny to odmítají
Ostatní země eurozóny poskytly Řecku dost peněz na pokrytí finančních potřeb v příštích 22 měsících a značně zmírnily podmínky splácení dluhu. K aktivaci této úlevy musí Řecko projít čtvrtletní kontrolou. Země však již nepožadují po Řecku nové reformy.
Někteří odborníci se domnívají, že nejlepším způsobem, jak Řecku pomoci, by bylo odepsání části dluhu členskými státy eurozóny. Vlády jednotlivých zemí to však odmítají. Záchrana Řecka byla nepopulární, zejména v Německu, a odpuštění dluhu by někteří lídři těžko vysvětlovali svým voličům.
- Řecko si půjčilo během let v rámci záchranných programů 288,7 miliard eur od takzvané trojky věřitelů: Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu.
- Zadlužení Řekové splnili všechny úkoly, zavedli na 450 reforem.
- Dluh Řecka stále dosahuje skoro 180 procent hrubého domácího produktu země.
MMF a prominentní ekonomové přitom tvrdí, že pokud nebude část řeckého dluhu odepsána, zadlužení země by se mohlo znovu začít zvyšovat a dostat mimo kontrolu.
Řecko musí kvůli splácení vykazovat do roku 2023 mimořádně vysoký přebytek primárního rozpočtu, tedy rozpočtu bez zahrnutí nákladů na splácení dluhu, a to až 3,5 procenta HDP. Poté pak 2,2 procenta HDP. MMF uvádí, že jen velmi málo zemí bylo v minulosti schopno něco takového dokázat. Upozorňuje také, že země začnou často rychle rušit škrty, které většinou obyvatele popudily.
Profesor Aténské univerzity ekonomiky a podnikání Jorgos Pagulatos říká, že věřitelské země by mohly nakonec snížit své očekávání toho, kolik je Řecko schopné ušetřit. Domnívá se, že nižší přebytek a lepší ekonomický růst díky reformám podporujícím podnikání mohou být klíčové pro udržitelnost dluhu.
Zadlužená je i Itálie
Evropské dluhové problémy v posledním desetiletí opakovaně vyvolaly obavy z rozpadu eurozóny, což by byl nejhorší scénář, který by způsobil vážné hospodářské škody v regionu a otřásl světovými finančními trhy a obchodem.
Druhou nejvíce zadluženou zemí eurozóny po Řecku je nyní Itálie, jejíž zadlužení činí 133,4 procenta HDP. Pomalý růst země od připojení k eurozóně znamená, že třetí největší člen eurozóny nebyl schopen snížit své obrovské zadlužení, které si jako jeden ze zakládajících členů Unie v roce 1999 přinesl.
Představitelé současné vládní koalice dokonce hovořili o možnosti opuštění eurozóny a kritizovali pravidla EU omezující zadlužení a rozpočtové deficity. To vyvolalo obavy z nové dluhové krize.
Ředitel belgického výzkumného ekonomického institutu Bruegel Guntram Wolff však upozornil, že dluhová situace Itálie je odlišná od situace Řecka. Většina italských státních dluhopisů je totiž v držení Italů, což znamená, že peníze, které vláda splácí, zůstávají doma a mohou tak podpořit výdaje a investice Italů.
Také úředníci v eurozóně vytvořili způsoby, jak ochránit měnovou unii v krizi. Jednou z nich je, že Evropská centrální banka nakoupí dluhopisy zemí s vysokými náklady na půjčky. To však vyžaduje, aby země souhlasila s plánem na omezení deficitu veřejných financí, a zdá se, že je to poslední věc, kterou by současná italská vláda chtěla učinit. Odchod Itálie z eurozóny by však byl tou nejdrastičtější alternativou.
