Brusel/Praha – Ustrnulou představu, že bohaté evropské státy slouží imigrantům z chudších unijních zemí jako ráj sociální turistiky, označila Evropská komise za mýtus. Odvolává se přitom na studii, kterou si zadala u společnosti ICF-GHK. Migranti pobírající sociální dávky podle tohoto dokumentu tvoří jen zlomek nezaměstnaných. Potvrzují to i tuzemské údaje – lidí bez práce je mezi přistěhovalci méně než mezi rodilými Čechy.
V tzv. starých členských zemích EU poslední dobou posiluje stereotypní představa o přistěhovalcích z východní Evropy, kteří na bohatý Západ přijíždějí za „turistikou sociálních dávek“. Někteří místní tak začínají pochybovat o výhodách volného pohybu osob ve společném evropském hospodářském prostoru.
Týká se to zejména Spojeného království, Rakouska, Německa a Nizozemska, jejichž obavy sílí s tím, jak se blíží rok 2014. Právě k tomuto datu se totiž definitivně otevřou tamní pracovní trhy pro lidi z Rumunska a Bulharska. Tyto státy vstoupily do unie v roce 2007 a sedmileté období, které mohou starší členové spolku využít k ochraně svých pracovních míst, vyprší za dva týdny. Mnozí se proto obávají přívalu nových nezaměstnaných.
O pochybnostech britských politiků, kteří kritizují rozhodnutí otevřít pracovní trh novým členským zemím (Česko nevyjímaje), si můžete přečíst zde a zde. O zpřísnění podmínek pro imigranty, které plánuje premiér Cameron, si přečtěte zde.
Aby Brusel rozptýlil jejich obavy, nechal si vypracovat studii, která měla situaci přistěhovalců v Evropě prozkoumat. A výsledek? Ve většině zemí prý tvoří přistěhovalci z jiných členských států EU jen zlomek příjemců sociální podpory. Studie uvádí, že je to méně než 5 procent. Komise navíc upozorňuje na skutečnost, že migranti odvádějí do rozpočtů svých hostitelských zemí na daních více, než kolik si z nich berou na dávkách.
Jih Evropy je na tom nejhůř
Ani podíl nezaměstnaných není mezi imigranty v Evropě tak vysoký, jak by se mohlo na první pohled zdát. V roce 2011 bylo mezi většinou populací v celé sedmadvacítce 10 procent lidí bez práce, mezi přistěhovalci pak 12,6 procenta. V zemích jižního křídla zasažených dluhovou krizí už ale poměr vyznívá hůř – třeba ve Španělsku hledalo zaměstnání necelých 31 procent imigrantů, ale „jen“ 23,3 procenta rodilých Španělů.
V Česku se dokonce karta obrací. Zatímco mezi místními byla před dvěma lety míra nezaměstnanosti 6,8 procenta, přistěhovalců bez práce bylo méně, pouhých 6,5 procenta.
Že Česko patří mezi státy, kde se daří přistěhovalce zaměstnávat, dokazuje i příběh Gergany Grozevy, imigrantky z Bulharska. Když na začátku roku 1997 procházela její domovina největší hospodářskou krizí novodobé historie, při níž hyperinflace přesáhla 2 000 procent, rozhodla se tehdy dvaadvacetiletá Gergana, že svou vlast opustí. „Peníze, co měl kdo naspořené v bance, se rovnaly v podstatě nule,“ vzpomíná.
Rozhodla se pro Prahu. Nejdřív za dvacet korun na hodinu umývala nádobí, pak pracovala jako pokojská a prodavačka a nakonec se stala vedoucí celého obchodu. Teď zajišťuje servis pro pojišťovny. „Za těch šestnáct let jsem byla vlastně teď nedávno vůbec poprvé delší dobu bez práce. Dvacet jedna dní,“ vypráví Gergana.
Musíte si věřit
Základem toho, aby se mohli imigranti uplatnit, je naučit se co nejrychleji jazyk. To jim pak pomůže zorientovat se na trhu práce. Není taky od věci začít s hledáním práce ještě před odjezdem z rodné země. Jak potvrzuje ředitel českého Centra pro integraci cizinců Vladislav Günter, mnozí to tak dělají: „Ti lidé jedou buďto za prací, protože už ji mají domluvenou, nebo mají představu od známých či příbuzných, kde by se dala sehnat.“
To stejné platí pro Čechy, kteří se stěhují do zahraničí – rok od roku jich přibývá. Jejich nejoblíbenějšími destinacemi jsou Velká Británie a sousední Německo. Kromě jazykových znalostí nicméně potřebují ještě zdravou dávku sebevědomí. „Musí svou migraci vidět jako šanci. Když tam někdo jede s přístupem, já vím, že nejsem moc dobrý a neumím moc německy, tak ho nevezmou,“ varuje Irena Petzoldová, psycholožka, která se na pomoc migrantům specializuje.
Sama dobře ví, o čem mluví – už v době socialismu odešla do Německa a žije tam dodnes. Prý jí trvalo několik let, než si na místní mentalitu zvykla. „Tady se lidé smějí něčemu jinému, takže jsem občas udělala vtip a lidé se cítili uražení,“ popisuje paní Petzoldová.
