Majitel solární elektrárny v Čáslavi na Kutnohorsku, který žádal od státu náhradu za takzvaný solární odvod, neuspěl s ústavní stížností. Ústavní soud (ÚS) ji zamítl a potvrdil tak dosavadní rozhodování českých soudů. Šestadvacetiprocentní daň pro solární elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010 schválili poslanci na konci roku 2010.
Firma Fotovoltaická elektrárna Eliška - Čáslav chtěla od státu náhradu 2,9 milionu korun. Podle stížnosti odvod zásadním způsobem ovlivnil podnikání firmy a představoval nucené omezení základního práva vlastnit majetek. „V dobré víře jsme investovali, očekávali jsme, že pravidla budou dvacet let platit, bylo to v zákoně. Tento zákon byl změněn a my jsme přišli o tři miliony,“ řekl jednatel firmy Martin Beutl.
Elektrárna je stále v provozu, zisk je ale podle Beutla po zavedení odvodu minimální. Poukázal na to, že zařízení solární elektrárny lze případně snadno během měsíce přestěhovat jinam. „Já to beru sportovně, podnikat se dá všude, nejenom v České republice,“ řekl Beutl.
Firma se nejprve obrátila na Obvodní soud pro Prahu 1, poté hledala zastání u Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu. Justice ale odkázala na dřívější zásadní nález ÚS, podle kterého se zákonné zavedení solárního odvodu neprotivilo ústavnímu pořádku. České soudy nevyhověly ani návrhu firmy, aby se obrátily s předběžnou otázkou na Soudní dvůr Evropské unie.
V nálezu Ústavní soud uvedl, že firmy, které kvůli solárním odvodům pociťují takzvaný rdousící efekt, nemají přímo podávat žaloby o náhradu škody v civilním řízení. „Judikatura správních soudů už ukázala cesty, jak využít daňového řádu a jednotlivých nástrojů k tomu, jak poukázat na rdousící efekt a jak se mu bránit,“ uvedla soudkyně Kateřina Šimáčková. Nález zmiňuje možnosti posečkání s úhradou daní, jejich rozložení na splátky, prominutí úroků, případně celé daně.
„Je to pro nás signál do budoucna. Obrátíme se k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku,“ reagoval na rozhodnutí ústavních soudců advokát firmy Tomáš Těmín.
Šestadvacetiprocentní daň pro solární elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010 schválili poslanci na konci roku 2010 v reakci na boom nových slunečních elektráren vyvolaný zvýhodněným výkupem energie. Platit měla tři roky, později Parlament její účinnost prodloužil a snížil sazbu na deset procent.
- Solární daň ve výši 26 procent byla zavedena v roce 2010 pro fotovoltaické elektrárny s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedené do provozu v letech 2009 a 2010.
- Tento odvod měl platit v letech 2011 až 2013.
- V roce 2013 byla platnost odvodu prodloužena na neurčito, zároveň klesl na deset procent a omezil se pouze na elektrárny uvedené do provozu v roce 2010.
Provozovatelé elektráren zavedení odvodů kritizovali jako nečekaný a protiústavní zásah do svých podnikatelských záměrů. Podávali proto žaloby, případně iniciovali arbitráže.
