Ludmila Jílková, podnikatelka s rašelinou
Když se jí zeptáte, jak se dostala do Krásna, kde její firma Ludmila Jílková - TORF sídlí, a ke zpracování rašeliny, dostanete originální odpověď.
„Můj bývalý manžel miloval jelena evropského, a protože byl lesníkem, tak jsme se museli nastěhovat za jelenem. Tak proto já dělám rašelinu, protože tu byl jelen,“ říká s nadhledem.
Toto rozhodnutí považuje s odstupem za klíčové. „To bylo podle mě to nejdůležitější, protože tím jsem obrátila celé lázeňství naruby,“ vzpomíná.
Přišla také na to, že rašelinu může dobře zpracovat mlýnkem na maso, což využívá dodnes.
Pak si musela poradit v situaci, kdy jí byla těžba v sousedním nalezišti zakázaná. Rašelinu začala vozit z Lotyšska, a navíc se pustila do výroby rašelinové kosmetiky.
Za pár let muselo její podnikání se současnými jedenácti zaměstnanci čelit další ráně, tentokrát ještě citelnější. Karlovy Vary tehdy prožívaly odchod ruské klientely a lázně zastavily odběr od její firmy.
„Dlouho jsem se neměla dobře, trvalo to aspoň dva roky,“ říká. Tolik času jí zabralo shánění nových zákazníků. Aspoň částečně nahradila „karlovarský propad“ prodejem do zahraničí. Důležitého zákazníka má třeba na Tchaj-wanu.
Přestože by si už dávno mohla užívat důchodu, nechce s podnikáním skončit. I její odpověď na tuto citlivou věc je originální: „Ráda vymýšlím věci. Ještě je to asi třeba. Až to nepůjde, on mi to dá Pán Bůh vědět, bych se nebála říct.“
