Podle dokumentů, které zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), Apple po zpřísnění podmínek v Irsku využil daňového systému ostrova Jersey, který je závislým územím britské koruny. Výrobce obuvi Nike zase ve snaze platit nižší daně vytvořil offshorovou firmu na Bermudách a podle listu Le Monde využil i skulinu v nizozemských zákonech, aby snížil své daně v Evropě.
Vyhnout se placení daní za svůj soukromý letoun se podle Paradise Papers snažil také pilot Formule 1 Hamilton, který využil dalšího britského korunního území s výhodnými daňovými podmínkami – ostrova Man. Jeho počínání už vyšetřují britské úřady. Zpěvák Bono je podle odhalení ICIJ akcionářem maltské společnosti, která investovala do litevského obchodního centra a využívala přitom ke snižování odvodů daňových rájů.
Po takzvaných Panamských dokumentech (Panama Papers) přináší podle ICIJ nový únik dat nová odhalení, jak hluboce je systém daňových rájů propojen se světem politiky, osobního bohatství i velkých korporací, které se vyhýbají daním čím dál sofistikovanějšími účetními operacemi.
Zdrojem uniklých dat jsou dvě offshoreové společností: Appleby a Estera. Jedna sídlí na Bermudách, druhá v Singapuru. Téměř sedm milionů záznamů spadá do období od roku 1950 do roku 2016.
Němečtí komentátoři: Skandálem jsou zákony, které to dovolují
Kauzu rozsáhle hodnotila německá média. „Ve všeobecném pozdvižení kvůli Paradise Papers se zapomíná na to, že to samo o sobě není trestné. Je možné, že (Paradise Papers) nakonec neodhalí vůbec žádné nelegální obchody. Ale ukazují, že obrovské koncerny a superbohatí vůbec žádné zákony porušovat nemusejí. Tím skandálem jsou zákony samotné,“ je přesvědčen deník Neue Osnabrücker Zeitung.
Současné zákony podle něj umožňují elitám platit tak malé daně, jak je jen možné. Zároveň díky nim země Evropské unie mohou krást daně dalším členům společenství. To se podle Neue Osnabrücker Zeitung musí změnit. Evropa podle něj potřebuje černou listinu s daňovými ráji a minimální sazby daně pro koncerny.
Podobně kauzu hodnotí i list Nordwest-Zeitung. „Tohle je skutečné jádro skandálu: Využívání mezer v daňových zákonech není v zásadě trestné. Lidé používající daňové triky často jednají legálně nebo se pohybují v šedé zóně. To, že lidé, kteří už jsou stejně ohromně bohatí, využívají daňové mezery, je hluboce nemorální. To skutečně skandální je, že tato nemorálnost v mnoha případech opravdu je pouze nemorálností, a nikoliv neprávem,“ píše deník.
List Rheinische Post má za to, že Paradise Papers ukazují, jak se superbohatí, politici a velké firmy systematicky vyhýbají odpovědnosti a spravedlivému zdanění, zatímco běžný spotřebitel financuje ulice, školy a sociální výdaje. Podle deníku to je nepřijatelné.
„Zejména EU se musí chytit za nos: V podobě Malty, Madeiry, Irska, Belgie, Lucemburska nebo britských ostrovů provozují některé ze světově nejúspěšnějších daňových rájů své proradné obchodní modely už po desetiletí uvnitř EU,“ míní list, podle něhož proti tomu unie musí konečně bojovat, pokud si chce zachovat důvěryhodnost. Za správnou cestu Rheinische Post považuje stanovení minimálních daňových sazeb pro občany i firmy, které by byly závazné pro všechny země EU.
Mezi známými lidmi, kteří jsou v Paradise Papers jmenováni, je britská královna Alžběta II., americký ministr obchodu Willbur Ross, poradce a blízký přítel kanadského premiéra Justina Trudeaua Stephen Bronfman, jordánská královna Núr a několik brazilských a ruských ministrů.
Advokát Janeček: Firmy často zákony neporušují
Pro advokáta Radka Janečka, který se ve své advokátní praxi věnuje právě mezinárodním transakcím a korporátním kauzám, nepřinesla kauza Paradise Papers nic překvapivého. „Myslím si, že okruhy subjektů, které byly identifikovány v Paradise Papers, se daly dobře předpokládat. Jsou to politici, bohatí lidé, jsou to velké korporace. Trochu mi ale chybí důraz na rozlišování mezi nelegálními obchody a mezi legitimní snahou o úsporu na dani,“ konstatuje.
Podle něho není vlastně ani možné donutit velké společnosti, aby platily vyšší daně, když v podstatě zákony ani často neporušují. „Velké korporace spravují manažeři a ti mají povinnosti co nejlepší správy majetku svých akcionářů. A pokud se snaží a dělají vše správně, tak by neměli vynakládat náklady, které nepřinášejí nové příjmy pro danou společnost. Takže beneficientem daňových úspor jsou akcionáři, a to bývají fyzické osoby, penzijní fondy a světoví investoři,“ vysvětluje.
K tomu, aby velké společnosti platily vyšší daně, je podle něho nedovede žádná firemní etika. „Já si myslím, že etika by měla možná fungovat u nějaké sociální odpovědnosti velkých korporací, ale ne u daňových předpisů. Daně jsou jen přerozdělování prostředků v rámci společnosti a je otázka, zda by přerozdělování mělo být vyšší nebo nižší. Já bych byl zastáncem spíše nižšího,“ dodává s tím, že zákony a předpisy by se měly podle něho zaměřovat na to, co je podstatné, a to je především boj proti praní špinavých peněz, zneužívání finančního systému včetně daňových struktur pro terorismus a nelegální činnost. „Samo o sobě by zvyšování daní nemělo být tou cestou,“ míní advokát Janeček.