V Krušných horách se zřejmě nachází obrovské ložisko lithia. Poslední odhady hovoří až o 1,4 milionech tun suroviny, která se stala strategickým prvkem díky využití v bateriích pro chytré mobily nebo elektromobily. Důležitá je přitom podle odborníků nejen samotná těžba, ale i to, kde se bude surovina dál upravovat. Podle Pavla Kaviny z ministerstva průmyslu a obchodu by bylo ideální, kdyby byla surovina zpracovávána až do podoby baterií přímo v tuzemsku. Jaromír Starý z České geologické služby míní, že vyvezení suroviny minimálně na začátku procesu nehrozí. Uvedli to v pořadu ČT Otázky Václava Moravce (OVM).
Krušnohorský Cínovec skrývá lithiový poklad. O surovinu je zájem i díky smartphonům
56 minut
OVM o ložiscích lithia pod krušnohorským cínovcem
„Koncem roku 2016 byla dokončena jedna etapa průzkumu na Cínovci a firma Geomet vypočetla nové zásoby,“ uvedl v OVM vedoucí odboru nerostných surovin České geologické služby Jaromír Starý. Celkem se ložisko odhaduje na 1,2 až 1,4 milionu tun lithia, přičemž čisté lithiové rudy je více než 800 kilotun. Zbytek je součástí komplexní rudy cínu, wolframu a lithia.
Rozšířené klišé, že je Česko geologicky velice dobře prozkoumanou zemí, kde už nelze najít nic nového a překvapivého, tak podle ředitele odboru surovinové politiky na ministerstvu průmyslu a obchodu Pavla Kaviny neplatí.
Nerostné suroviny v Česku
„Lithium je nerostná surovina, která se dostala do popředí zájmu až v posledních letech. V posledních dvou, třech dekádách surovinový průmysl prošel velkými změnami. Postupně se přesouvá zájem od klasických komodit ke superstrategickým komoditám, které jsou využitelné v moderní elektronice a dalších high-tech oborech, často v oborech s vysokou přidanou hodnotou,“ vysvětluje.
Zmizí kov po vytěžení do ciziny?
Těžbu lithia v Krušných horách odborníci v podstatě neodmítají. „Ďáběl je ale v detailu,“ připomíná bývalý ministr životního prostředí Bedřich Moldan (TOP 09). „Důležitá věc je, kde se to bude zpracovávat a kam se to bude vozit,“ doplňuje geolog Václav Cílek.
I ministerstvo by s ohledem na to, aby se tuzemská průmyslová odvětví postupně transformovala do oborů s vysokou přidanou hodnotou, upřednostnilo, aby přidaná hodnota vznikla a zůstala v Česku. Ideálně tedy chce zachovat v zemi kompletní proces od vytěžení do vzniku výsledného produktu, jako je baterie.
Když to aplikuju na zemědělství, kdy vyvezeme mléko do Německa a odtamtud dovezeme sýry, tak si říkám, proč bychom měli vyvážet lithium a pak kupovat baterie.
Podle Jaromíra Starého z České geologické služby nehrozí, že se surovina vyveze. „Po vytěžení obsahuje ruda velice nízké procento lithia, je potřeba ji zušlechtit, vyrobit z ní koncentrát. U lithia je nízkoprocentní. I hlavní lithný minerál cinvaldit má v nejlepším případě 1,5 procenta lithia,“ upřesnil.
Vytvoření koncentrátu podle něj musí proběhnout co nejblíž dolu, čímž zároveň odpadají i problémy týkající se velkého dopravního zatížení. Samotné zpracování rudy je zároveň podle Starého jednoduché, protože se provádí fyzikálními metodami a nezatěžuje přírodní prostředí.
Těžba lithia ve světě
Jiná věc je ale vytvořit obchodovatelný produkt jako uhličitan lithný, na který je třeba hutnický závod. Další zpracování je pak nezbytné při výrobě zmíněných baterií. Lithium se ale využívá i ve sklokeramických deskách nebo lécích.
Těžba z odkališť do tří let, hlubinná těžba až později
Zásoby diskutovaného kovu se nacházejí v okolí Cínovce i v lokalitě Krásno u Horního Slavkova. Těžit jde buď hloubkově ve štolách, nebo povrchově z odkališť, která zbyla po minulých těžbách.
První povolení k hornické činnosti získala od báňského úřadu firma Karla Janečka Cínovecká deponie, která chce podobně jako firma Sanaka Industry těžit lithium z odkaliště. Největší plány má však v Krušných horách australská firma Geomet. V Cínovci chce těžit hlubinně, a ze země tak dostat násobně více suroviny.
Pokud jde o těžbu lithia z odkališť, tento projekt může být podle Kaviny zahájen v horizontu dvou, tří let, přičemž záleží na investorech. Na tomto projektu je podle něj pozitivní nejen to, že se získá cenná surovina nebo že se podpoří zaměstnanost, ale že také dojde k odstranění někdejší ekologické zátěže.
Naposledy se v Cínovci těžilo v roce 1991, kdy skončilo dobývání cínu.
„Co se týče projektu hlubinné těžby, tam je proces delší. Celá odborná veřejnost čeká na výsledky geologického průzkumu, které vypadají nadějně. Pak se investor bude rozhodovat, jestli se do toho pustí,“ dodal Kavina. Jasné slovo by podle něj mělo padnout v horizontu tohoto, maximálně příštího roku.
Na místě by podle účastníků OVM bylo se ptát, jestli by těžbu výnosné suroviny neměl obstarat sám stát. Byla by to třeba příležitost pro státní podnik Diamo, který má renomé v těžbě uranové rudy – ta však končí. Lithium by tak mohlo znamenat šanci na pokračování těžební činnosti.
Podle Cílka je sice Diamo profesionální firma, stát ale zaspal. „Budoucnost je vždycky obtížná a nesedí žádné státní instituci, která uvažuje krátkodobě,“ míní.
Kavina nicméně upozorňuje, že i když bude těžit privátní firma, zisk z velké části zůstane v Česku. „Společnost tady bude platit daně, zaměstná české pracovníky, bude tady platit poplatky z těžby a tak dále. Je to na managementu Diama či některé soukromé firmy, jestli je připravená do takového projektu jít,“ podotkl.
Cílek pak označuje za důležité rozhodnout, které vytěžené suroviny se budou zpracovávat. „Dnes můžeme horninu rozebrat na všechny součástky včetně křemenného písku a živců,“ podotýká. Ministerstvo podle Kaviny upřednostňuje komplexní využití.
Výše těžebních poplatků
Těžební poplatky
Problém ale může při hlubinné těžbě nastat u rubidia a cesia, u kterých jsou nyní nastaveny vysoké úhrady za vytěžení. Podle Starého byly jejich poplatky nastaveny uměle, protože se tyto kovy netěžily a neobchodovaly.
„V současnosti už o ně trochu zájem je a ceny jsou rámcově známé. Současné ceny rubidia a cesia se pohybují ve výši poplatku,“ dodal Starý. Cílek proto míní, že pokud chceme komplexní využití vytěženého materiálu, je nezbytné poplatky snížit.
