Ženy s dětmi hledají po mateřské dovolené pracovní uplatnění jen těžko. A to v i době rekordně nízké nezaměstnanosti. Podle sociologů by měl stát matky motivovat, aby hleděly víc do budoucna. Čeští ekonomové zase vzkazují českým matkám: Nenechte nic náhodě, plánujte a do práce jděte co nejdříve. Jenže realita bývá složitější.
Zkusit podnikat? Návraty žen do práce bývají po mateřské obtížné
Například bývalá novinářka Katarína Zgúthová prožívá nyní nejkrásnější období v životě - je doma se dvěma dětmi. Na trhu práce ale už patří k nejohroženějším skupinám.
Hana Hašková ze Sociologického ústavu AV ČR připomíná, že tyto ženy se po návratu na trh práce často ocitají na úřadu práce mezi nezaměstnanými. Právě takovou zkušenost má i Jarmila Křížková. Její současnou životní dráhu určilo právě to, že po tom, co vychovala dvojčata, nemohla sehnat práci. Tak si ji vytvořila sama. Teď šéfuje prosperující cukrárně a perníkářství.
Nápad vznikl tehdy, když jsem půl roku jako nezaměstnaná inženýrka chodila pro Brně a nemohla jsem sehnat zaměstnání. Je to vlastně 25 let.
Místo návratu do práce ji tak čekala dráha podnikatelky. Živnostenský list by byl alespoň nějakou zárukou flexibility i pro Zgúthovou. Tak jako pro tisíce dalších.
„Nemám se kam vrátit, nikde mi nedrží místo,“ připouští si Zgúthová. Do úvah musí brát i situaci, kdy je partner hodně pracovně vytížený, a nemá čas vyzvedávat děti a vozit je na kroužky. Potom vše zůstává právě na ženách po mateřské.
Nelehké návraty do práce po mateřské (zdroj: ČT24)
Ne všem se ale pokus o návrat k ekonomické aktivitě takto podaří. Filip Pertold, výzkumný pracovník CERGE-EI zminil také fakt, že „Česko je rekordmanem v tom, že má jeden z největších rozdílů v nezaměstnanosti mužů a žen“. Navíc se výrazně liší i platy Čechů a Češek. Rozdíl bývá i 25 procent - a to v neprospěch žen. A to v případě žen s dětmi už zůstává po celý život.
Pertold připomněl i malou dostupnost jeslí a školek. „Takže bych řekl, že míč je na straně státu, stát by měl začít měnit instituce. To už se částečně děje, ale nedostatečně“.
Navíc se ukazuje, že ani zaměstnavatelé nejsou nejvstřícnější - podle zákona musí zaměstnankyni držet místo tří roky. Jenže předpis a praxe není totéž. Klára Kalíšková, která se v CERGE-EI věnuje výzkumu veřejných politik a zaměstnanosti žen, uvedla, že zaměstnavatelé často zkouší tuto ochrannou lhůtu nějak obejít. Jedním z jejich oblíbených triků je, dát ženě ostentativně najevo, že o ni není zájem. Ta pak pod nátlakem raději opouští místo sama - ačkoliv zákoník práce je na její straně.