Události: Kuba oživuje vztahy se Západem
Ideální půdu i podmínky pro pěstování tabáku skýtá údolí Viňales na západě Kuby. Rodí se tam nejslavnější značky doutníků prodávané ve světě za závratné peníze. Pěstitelé z nich ale dostanou jen zlomek. Půlku úrody totiž odkoupí stát, druhou si mohou nechat. „Můžeme to i prodat, ale my to radši sami vykouříme. U zeleniny, juky, sladkých brambor nebo kukuřice je to stejné. Všechno půl na půl,“ říká pěstitelka tabáku Tania Veloz Rodríguezová.
U větších plantáží je část odváděná státu mnohem vyšší a může dosáhnout až devadesáti procent. Třeba stokilový pytel ošetřeného tabáku přitom stát vykupuje za nesměnitelnou národní měnu - v přepočtu zhruba za šedesát dolarů. Za tu samou částku si turista koupí dva až tři doutníky nejvyšší kvality.
Na pěstování tabáku v tomto údolí se projevují všechny paradoxy kubánského hospodářství. Americké embargo dodalo nejlepším doutníkům na světě punc zakázaného ovoce. A stejně jako na ostrově existují dvě rozličné měny, existují i dva různé trhy s tabákem. Většina pěstitelů se totiž snaží to, co jim stát nechá, prodat. Doutníky turistům nabízejí za méně peněz než oficiální obchody. Obchod je oboustranně výhodný: turista ušetří a pro ně to znamená obrovské přilepšení – a rovnou v tvrdé měně.
Miamská finanční injekce: pět miliard dolarů
Dvojí až trojí ekonomika je patrná všude. Kdo nemá přísun volně směnitelné měny, je odkázaný na státní obchody a přídělovou knížku. Ostatní nabízejí za tvrdou měnu přebytky toho, co vyrobí, nebo služby. Na Kubu navíc posílají příbuzným peníze emigranti z Miami. Podle nezávislých zdrojů v roce 2012 napumpovali do kubánského hospodářství přes pět miliard dolarů – čtyřikrát víc, než kolik kubánská vláda vyplatí svým úředníkům.
