Podle zpráv automobilek z minulého týdne se prodej nových automobilů na americkém trhu v září, prvním měsíci po šrotovném, propadl meziročně o plných 25 procent a zestátněným výrobcům GM a Chrysler dokonce o více než 40 procent. „Šrotovné tak zřejmě nedokázalo nic jiného, než ukrást prodeje z budoucnosti, přesně jak kritici předpovídali,“ konstatuje list.
The Wall Street Journal:
„Ti, kdo opravdu patří na šrotiště, to jsou šamani z Washingtonu, kteří takový ekonomický nesmysl pokoutně prodávají.“
Šrotovné mělo dva cíle – pomoci životnímu prostředí zvýšením podílu úspornějších vozů a podpořit prodej aut s úmyslem pomoci Detroitu a celé americké ekonomice. Podle listu „nedosáhlo ani jednoho“. Ekonomové Burton Abrams a George Parsons z Delawarské univerzity sečetli celkové přínosy ze snížení spotřeby, zlepšení životního prostředí a výnosy pro firmy a zákazníky a od toho odečetli celkové náklady. Zjistili, že výsledkem je čistý náklad zhruba 2 000 dolarů na jeden vůz. „Namísto stimulace americké ekonomiky ochudil program zemi o 1,4 miliardy dolarů,“ shrnul list.
„Není možné zvyšovat životní úroveň rozbíjením oken, aby někteří lidé dostali práci na jejich opravě.“
Henry Hazzlit: Ekonomie v jedné lekci
Základním klamem šrotovného je podle listu představa, že lze jakýmsi způsobem tvořit bohatství likvidací ještě produktivního majetku, v tomto případě automobilů, které musely být zlikvidovány. Americká vláda v čele s prezidentem Barackem Obamou v létě vydávala měsíční program příspěvku na koupi nového auta výměnou za likvidaci starého za velký úspěch. Ministr dopravy Ray LaHood v srpnu prohlásil, že „toto je stimulační program, který zřejmě funguje lépe než téměř jakýkoli jiný program“. Pokud to je pravda, pak ať jsou podle listu ostatním programům nebesa milostiva.
