Beama znají lidé jako klasický několikaletý bourbon vyrobený ze směsi kukuřice, žita a sladu, či jako druh s větším podílem žita. Palírna s více než dvousetletou tradicí se však nebojí přijít s experimentem a nabídnout chuť, která může v hlavě nejednoho konzervativního konzumenta whisky vyvolat přinejmenším otazníky.
Palírník Fred nicméně novince věří a stojí si za tím, že Jim Beam se nebojí experimentování ani v chuti, ani ve stylu, jakým se má bourbon správně pít. „Pravidla, jak popíjet bourbon, neexistují. Jim Beam je podle mě možné kombinovat téměř s čímkoliv,“ míní Noe. Záleží prý výhradně jen na chuti konzumenta. Každému proto doporučuje namíchat si vlastní koktejl, který nikde jinde neochutná.
Navíc se obul do Skotů, kteří si na whisce zakládají a určují pro její konzumaci často striktní pravidla. „Neposlouchejte nějaké chlápky, kteří pobíhají po světě v sukních a snaží se vám vnutit, jak se má držet sklenka. Když jsem doma, tak si prostě vychutnám dobrou whisky tak, jak mám na ni zrovna chuť,“ uzavírá mírně zavalitý palírník.
Pravnuk Jima Beama také osobně předvedl, jak bourbon ochutnat tak, aby nejlépe vynikla jeho vůně a chuť. Doporučený postup obnáší čtyři kroky: nejdříve je nutné ohodnotit barvu nápoje, přičemž čím tmavší whisky je, tím bude chuť komplexnější. Poté následuje zkouška vůně, při níž se nosem přivoní k obsahu skleničky. Třetím krokem je vlastní ochutnávka, během níž se doušek pomalu poválí v ústech a poté spolkne. A nakonec by konzument měl ocenit i chuťové tóny, které mu po polknutí nápoje zůstanou v ústech.
