Praha - Jedna miliarda světového obyvatelstva trpí hladem a blízká budoucnost rozhodně není povzbudivá. Ceny potravin rychle rostou a už překonaly 21letá maxima. Humanitární pracovníci začínají mít strach z masového hladomoru. Hladovění bylo i jednou z rozbušek nepokojů v Tunisku, roli mělo i při protestech v Egyptě. Největším paradoxem ale zůstává to, že vyspělý svět trpí zcela opačným problémem - obezitou, na jejíž léčbu investuje stovky miliard dolarů ročně.
Ceny potravin letí vzhůru, lidé nemají na chleba
Ředitel humanitární organizace Adra Jan Bárta:
„To, co se děje dnes, to už hrozí hladomorem - už to není jen otázka, že se najím jen trochu, ale že se nenajím vůbec.“
Zatímco vyspělý svět se baví tím, kdo spořádá více v nejrůznějších soutěžích, v některých státech se bojuje o každé sousto. Jenže hlad už začíná strašit i vyspělejší země, jako je například Egypt. „Dříve jsem kupovala pět kilo rýže, teď si mohu dovolit maximálně kilo. Někdy mi zbývá jen na chleba. Peněz na živobytí máme jen minimum, je to k zbláznění,“ stěžuje si Egypťanka.
O prudké zdražování se postaralo nebývalé sucho, potopy i požáry, které postihly největší světové obilnice světa. Čína, Spojené státy, Austrálie, Německo nebo Argentina tak dodaly na světové trhy méně, než se čekalo. Organizace spojených národů navíc už začíná varovat, že zmenšení celosvětových zásob brzy postihne i kukuřici a sóju.
Šéfové planety si lámou hlavy, jak nakrmit chudé
Šéfekonom Světové banky Hassan Zaman:
„Naše výpočty ukazují, že by již brzy mohlo klesnout pod hranici extrémní chudoby dalších 44 milionů lidí.“
„Myslím, že k tomu přispívá, když člověk nemá plný žaludek. Pak je nespokojený. A i ti diktátoři a vládcové se starají hlavně o to, aby ti lidé žaludky plné měli. A když dojde na to, že ty žaludky plné nemají, tak vyjdou do ulic,“ tvrdí Bárta. Poslední události ukazují na pravdivost výše uvedeného tvrzení. „Ty vysoké ceny potravin byly jednou z rozbušek v Tunisku, mají svou roli i v Egyptě,“ vysvětluje ředitel analytického centra Glopolis Petr Lebeda.
O budoucnost hladových už se neobávají jenom členové humanitárních organizací. Světový hlad postupně začíná hýbat celým světem. Renomovaní ekonomové i hlavy států se předhánějí v proklamacích, jak vyzrát na potravinovou krizi. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy dokonce označil za prioritu francouzského předsednictví G20 (tedy skupiny nejmocnějších zemí světa) regulaci rostoucích cen potravin.
Podíl měsíčního příjmu vydaný na potraviny:
Američané – 10 procent
Češi – 16 procent
Lidé z rozvojových zemí Afriky – až 70 procent
Přestaňme léčit obézní, dejme jídlo hladovým
Hlad se dá řešit různými způsoby. K radikálnímu kroku sáhli například v Číně. Rýži totiž vyráběli z brambor, batátů a umělé hmoty. Vyjde to levněji než ji pěstovat. Existují však i jiné, méně nebezpečné možnosti, jak nakrmit svět. Podle Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství FAO by měly vlády zvýšit investice do zemědělství. Afričany bychom navíc měli naučit, jak správně zacházet s jejich půdou. „Jednou z možností je pomoci Africe právě v tom, aby dokázala zemědělství rozvíjet tím směrem, jak jsme zvyklí tady. To je směřovat k soběstačnosti,“ dodává Bárta.
Druhou možností je potom ukáznit vyspělý svět. Proti miliardě hladových totiž stojí miliarda a půl obézních. Jen Spojené státy dávají na léčbu obézních 150 miliard dolarů ročně. Loni přitom Keňa žádala svět o 400 milionů dolarů na potravinovou pomoc. Ani Česko v této smutné statistice bohužel není pozadu. Obezitou totiž trpí každý pátý Čech.
- Obilný klas autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2340/233982.jpg
- Vyhrocená situace v Káhiře autor: Chris Hondros, zdroj: Getty Images News http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2298/229753.jpg
- Obezita v ČR autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2272/227120.jpg
