Praha – Česká ekonomika prochází nejhorším obdobím od vzniku samostatného státu v roce 1993. Už podruhé za pět let je v recesi a co je horší, nelze očekávat ani rychlé a silné oživení, jakého byla země svědkem po krizi z let 1997 a 1998. Češi si proto musí podle ekonomů zvyknout třeba na dlouhodobě vysokou nezaměstnanost.
V roce 2009 zaznamenala česká ekonomika následkem globální hospodářské krize propad o 4,5 %. Pak přišlo krátké oživení, které trvalo sotva dva roky a během kterého růst HDP nepřesáhl 2,5 %. Podniky tak neměly dostatek času na to, aby se vzpamatovaly a začaly investovat. Následoval další pád do recese – za rok 2012 ekonomika propadla o 1,2 procenta. Přišlo tedy to, před čím řada analytiků varovala už v roce 2010: vleklá recese, která by mohla vyústit ve ztracenou dekádu.
Podle ekonomů proto Česko zažívá nejtěžší období ve své historii. „V součtu za tyto dvě recese v krátkém sledu za sebou je propad české ekonomiky takový, že se nyní pohybujeme zhruba o 2,7 % pod hospodářským vrcholem z konce roku 2008. Současná dvojitá recese je závažnější než propad ekonomiky v letech 1997–1998,“ zdůraznil hlavní ekonom Patria Finance David Marek. Tehdy se ekonomika propadla o necelé jedno procento hrubého domácího produktu.
Zázrak z počátku milénia v nedohlednu
V porovnání s 90. lety je současná recese horší také v tom, že na jejím konci lze jen stěží očekávat rychlé nastartování silného hospodářského růstu. Tomu teď nenahrává hned několik okolností.
Po recesi z druhé poloviny 90. let přispělo k restartu mimo jiné sbližování Česka a jeho právních předpisů s EU. Díky tomu se stala z Česka země, ve které se investoři nemusí o své peníze bát, což znamenalo příliv západních firem a jejich investic. A přispěly také investiční pobídky, které do Česka nalákaly řadu zahraničních investorů a podle studie společnosti Deloitte pomohly během sedmi let vytvořit nejméně 300 tisíc pracovních míst.
Ani jedno ale nyní zopakovat nelze. „Potenciál investičních pobídek se vyčerpal, my už nepotřebujeme budování dalších výroben. Problém české ekonomiky je, že se domácnosti začaly obávat, jestli nejsou příliš zadlužené, vláda se obává, že je stát příliš zadlužený, a to dohromady vyústilo ve značný pokles domácí poptávky,“ upozornil hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Hospodářské oživení v roce 1999 a 2014
Zatímco v roce 1999 se mohla ČR již pochlubit růstem HDP o 1,7 procenta a o rok později dokonce o 4,2 procenta, teď se bude Česko z recese spíš plížit. Ještě v letošním roce počítá většina analytiků s mírným poklesem v řádu desetin procenta a pro rok 2014 odhadují růst na jedno, maximálně 2 procenta.
Spoléhat Česko nemůže ani na poptávku ze sousedství, jinak řečeno export, jehož hlavním odbytištěm zůstává Evropa. „Abychom se vrátili k silnému růstu a ekonomika šlapala bez výrazného zapojení státních výdajů, musela by se zlepšit poptávka v Evropě. A k tomu není důvod. Naopak vidím hrozby v Řecku, ve Španělsku i Itálii,“ varuje analytik společnosti Citfin Tomáš Volf.
Prohlubování problémů s dluhy a prodlužování recese jižního křídla eurozóny totiž můžou vyústit ve zhoršení hospodařské situace Německa, na němž je český export životně závislý. Příčinu k obavám zavdávají i nejčerstvější data z Eurostatu: podle nich růst německého HDP v posledním čtvrtletí loňského roku zpomalil na pouhých 0,4 procenta.
„Jednu z podobností krize 90. let a současnosti můžeme vidět v jejich příčině. V obou případech to bylo nafouknutí úvěrové bubliny. Liší se to jenom v tom, v jakém sektoru ta úvěrová bublina vznikla. V 90. letech to souviselo s bankovním socialismem, kdy si řada privatizovaných firem brala úvěry od bank a potřebovala co nejvíce zvýšit hodnotu svých aktiv. V roce 2008 to byla nemovitostní bublina ve Spojených státech a nafouknutí úvěrové bubliny celého privátního sektoru v jižní Evropě,“ podotkl Sklenář.
V 90. letech si navíc mohl stát dovolit zalepit bolavé místo v soukromém sektoru zvýšením výdajů. Státní dluh byl totiž mnohem nižší než dnes – pohyboval se zhruba na úrovni 9 % HDP. Nyní je to téměř 45 procent HDP a rychlé zvyšování státního dluhu finanční trhy v důsledku dluhové krize eurozóny v poslední době trestají odlivem investorů, což by mohlo situaci Česka dále zkomplikovat.
Česko trápí „migréna“
Největší komplikace může vleklé zpomalení ekonomiky a pomalá léčba Česku přinést v oblasti nezaměstnanosti. Ta by nemusela výrazněji klesnout ani po odeznění recese. „Čím déle stoupá nezaměstnanost, tím více se z původně cyklické nezaměstnanosti může stávat strukturální problém ekonomiky, protože lidé, kteří dlouho hledají práci, čím dál tím víc ztrácejí šanci a chuť práci hledat,“ varoval Marek. Tento stav pasivity podle ekonomických studií nastává, pokud jsou lidé bez práce více než jeden rok.
Pokles nezaměstnanosti zpět k 5 % by tak mohl trvat mnohem déle než po krizi 90. let, i tehdy si přitom na nízkou míru nezaměstnanosti muselo Česko počkat téměř deset let.
Ekonomové ale připomínají, že mohlo být mnohem hůř. Dopady současné krize na Česko totiž zmírnily právě zkušenosti z 90. let. V letech 1997 a 1998 krize otřásla především bankovním sektorem, což vedlo k přijetí opatření, která české banky ochránila před dopady finanční krize z let 2008 a 2009.
„Zkušenost s bankovní krizí byla relativně čerstvá a vedla k opatrnosti při půjčování peněz. To je jeden z klíčových faktorů, který zajistil stabilitu českého bankovního sektoru,“ zdůraznil Sklenář. To podle ekonomů vedlo k tomu, že se finanční krize v Česku vůbec neprojevila, země tak má o starost míň. Nemusí podobně jako řada zemí EU zachraňovat banky, což například v Irsku nebo ve Španělsku vyústilo v takřka neřešitelné problémy s dluhy a nutnost zahraniční pomoci.
