Praha - Ministr financí Miroslav Kalousek nepovažuje plánované jednorázové zdanění vkladů na Kypru za dobré řešení. Takové ale podle něj ani neexistuje. Podle šéfa české státní kasy za současný stav financí na Kypru může riskantní chování finančních ústavů a neodpovědná finanční politika státu v oblasti veřejných financí. Europoslanec Libor Rouček (ČSSD) opatření schvaluje, ale pouze v případě, že dojde k úpravě výše zdanění pro malé vkladatele. Europoslanec Miloslav Ransdorf (KSČM) se pak domnívá, že dobré není žádné řešení zaváděné plošně.
Kalousek: Zdanění vkladů na Kypru? Špatné řešení, dobré ale neexistuje
Kyperský parlament zatím odložil hlasování o záchranném balíku eurozóny na zítřek. Bez něj hrozí Kypru bankrot. Kvůli zdanění vkladů by mohli lidé přijít o 7 až 10 procent úspor. Peníze v kyperských finančních domech má přitom i spousta cizinců včetně Rusů.
„Kypr se s evropskými zeměmi dohodl na tomto řešení. Je to samozřejmě velmi špatné řešení, ale k tomu je potřeba říct, že žádné dobré řešení neexistuje. Stáváte se rukojmím buď finančních trhů, nebo mezinárodních institucí,“ řekl k tomu Kalousek.
Bývalý český ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, který nyní působí jako poradce společnosti Goldman Sachs, označil jednorázové zdanění vkladů za nebezpečný precedens. Dodal nicméně, že chápe, že evropští politici po Kypru požadují určité oběti.
GALERIE
videogallery_318560
Europoslanec Jan Zahradil (ODS):
„Je to svým způsobem útok na úspory soukromých střadatelů. V Evropské unii se prosazuje snaha nějak zatočit s takzvanými daňovými ráji, tedy se zeměmi, které mají výhodné podmínky pro to, aby se tam zakládaly společnosti a vedly tam své účetnictví. Myslím, že toto ale není cesta, kterou by se to dalo dělat. Očekávám, že pokud to opatření projde, bude to mít nějakou mezinárodní dohru, že se to bude řešit u Evropské komise. A možná se přijde na to, že tím byla porušena nějaká evropská směrnice nebo ustanovení o volném pohybu finančních prostředků.“
Podle Roučka by se podobná debata měla rozvířit i v Česku
Europoslanec Rouček toto řešení „v zásadě podporuje“. Ne ovšem v případě drobných střadatelů. „Myslím si, že by bylo nespravedlivé, neférové, má-li důchodce někde uloženo 10 nebo 15 tisíc eur, tak mu na ty peníze v tak velké míře sahat,“ prohlásil Rouček s tím, že podobná debata by se měla rozvířit i v České republice. „Máme stovky, ne-li tisíce českých firem, které neplatí nebo platí velmi malé daně v Česku,“ upozornil europoslanec. Takové firmy pak podle něj „ulévají“ peníze právě třeba na Kypru.
Podle europoslance Ransdorfa je špatné každé řešení, jež je zaváděno plošně. „Dvě třetiny vkladů patří místním, drobným střadatelům,“ konstatoval europoslanec. Politika škrtů podle něj obecně nikam nevede. Problém Kypru je pak jinde, než se běžně uvádí. „Je to velmi malá ekonomika, která stojí na službách a tyto služby byly velmi zasaženy krizí,“ míní Ransdorf.
GALERIE
Obyvatelé Kypru vybírají peníze
Libor Rouček, europoslanec ČSSD:
„Kypr bude potřebovat přibližně 17 miliard eur na záchranu. Nevidím v tom žádnou spravedlnost, aby daňoví poplatníci od Rakouska, Slovenska, Německa, Finska měli všechno platit a ti, kteří profitují z velmi nízkých daní na Kypru, neplatili.“
Kypr potřebuje podle Ransdorfa změnit infrastrukturu, která „stále není vyhovující“. Hlavním problémem je malý produktivní sektor země, když „vše stojí na službách“.
Podle Roučka ekonomika Kypru stojí na třech pilířích – turistice, nemovitostech a bankovním sektoru. „Kypr stojí před rozhodnutím, zda udělá tento krok, nebo zda ho neudělá, potom dojde k runu na banky a ty zkrachují. Investoři, i ti velcí, ať jsou třeba z České republiky, nebo z Ruska, si ty peníze nevyzvedli, leží tam desítky miliard eur,“ míní Rouček.
Na Kypru má uloženy peníze i Bakala
Opatření se dotkne řady zahraničních firem a jednotlivců včetně subjektů z České republiky. Hovoří se třeba o miliardáři Zdeňku Bakalovi. Evropští představitelé tvrdí, že jde o unikátní opatření, jež se nebude opakovat.
Ke kyperské krizi se vyjádřil také Institut Václava Klause
Třetí den od vstupu Kypru do Evropské unie – 3. května 2004 – přijela delegace českého prezidenta na státní návštěvu Kypru. Setkala se s euforickým nadšením a výroky „Jsme v Evropě“, „Vstoupili jsme do Evropy“. Snažili jsme se jim vysvětlovat, že jsou „pouze“ v Evropské unii, protože vstoupit se dá do člověkem vytvořené instituce, což je EU, nikoli do světadílu. Tam se vstoupit nedá. Brutální rozdělení země a hlavního města působilo deprimujícím dojmem, ale jinak země na první pohled nevypadala špatně.
Ekonomické, resp. finanční problémy této malé ostrovní země, která má jen 839 000 obyvatel a která má nadměrně své velikosti rozvinutý bankovní sektor a patří mezi daňové ráje (členství v EU s tím nic neudělalo!), však trvají už delší dobu.
Kyperská ekonomika se na počátku 21. století, tedy před vstupem do EU v roce 2004 a do eurozóny v roce 2008, těšila relativnímu zdraví, založeném na rychlém rozvoji sektoru služeb, na poměrně kvalifikované anglicky hovořící pracovní síle a na relativně nízkém veřejném dluhu. To se však začalo rychle měnit po přijetí eura a s ním spojeném přílivu laciných úvěrů z EU a vkladů z Ruska. Neregulovaný bankovní sektor v daňovém ráji mohutně expandoval a několikanásobně svým rozměrem přesáhl velikost kyperské ekonomiky. Všeobecná vlna nerealistického optimismu snížila míru úspor, prohloubil se schodek běžného účtu platební bilance a bublina zdvihla ceny na realitním trhu. Právě do realit a aktiv v Řecku směřovala velká část investic kyperských bank. Přestože krizi roku 2009 ustal Kypr v porovnání s ostatními zeměmi evropského jihu relativně dobře (HDP kleslo jen o 1,9 %), tzv. řecká krize a její důsledky zasáhly kyperské banky velmi silně. Zatímco v roce 2008 byla na Kypru míra nezaměstnanosti 3,8 %, dnes je to 13 %. To je největší nárůst v Evropě. Státní dluh Kypru je 86,5 % HDP, u nás polovina.
Když jsme se naposledy setkali s kyperským prezidentem, již naznačoval potíže, které – podle jeho slov – nelze vyřešit bez pomoci EU, což se rozhodnutím ministrů financí EU v pátek večer, 15. března 2013, skutečně stalo.
Kypru bylo přislíbeno 10 miliard euro (ač chtěl 17,5 miliardy), ale jedná se o další peníze od Mezinárodního měnového fondu. Novinkou je, že Kypr byl poprvé v historii záchranných balíčku EU přinucen zavést daň z vkladů ve výši 6,75 % (která se u vkladů nad 100 000 euro zvyšuje na 9,9 %). Tato „daň“ je vlastně konfiskací peněz, to je třeba říkat narovinu.
Vede to k několika závěrům:
EU se zcela neskrývaně stává transferovou (či fiskální či finanční) unií, která redistribuuje peníze z jedné země do druhé, neboli od občanů jedné země k občanům země druhé. To nebylo předvídáno ani v zakládajících Římských smlouvách v roce 1957, ani v Maastrichtské smlouvě v prosinci 1991, ani v Lisabonské smlouvě z roku 2009. Do takové unie jsme 1. května 2004 – stejně jako Kypr – nevstupovali.
Půjčka se ve výši 10 mld euro rovná 56 procentům kyperského HDP, což převyšuje ekvivalent půjčky, kterou v květnu 2010 dostalo Řecko ve výši 109 miliard. Řecko má skoro 13krát větší počet obyvatel. Aby to byla relativně stejná půjčka, muselo by tehdy dostat 128 miliard.
Výmluvné je i srovnání s Českou republikou. Půjčka stejné velikosti by u nás musela být 125 miliard euro, což je podle dnešního kursu 3197 miliard korun. Bylo by to 271 % českého státního rozpočtu na rok 2013 (čili téměř trojnásobek) a byla by to zhruba hodnota českého HDP. Čísla jsou to obrovská.
Evropská unie prvně sáhla na peníze jednotlivých lidí (i firem) uložené v bankách. Technicky to nazvala dodatečným, jednorázovým zdaněním, ale nabízejí se i slova jiná, taková, která mají na jazyku ti, kteří mají přijít o své peníze. Ve skutečnosti jde o zásadní otřesení důvěry trhů i veřejnosti v možnost sanace Kypru i celého jihu eurozóny. Důsledky ponesou další země v problémech i euro samotné. Dotkne se to jak peněz Kypřanů, tak i cizinců, včetně Čechů, kteří také vytvářeli své firmy na Kypru a vyhýbali se placení daní u nás. Na konci roku 2012 mělo 1094 (!) českých firem mateřskou firmu na Kypru. Uložit peníze v bance, která není v pořádku, a v bance v zemi, která není finančně v pořádku, je však riziko, kterého si každý měl být vědom. Je to moudrost obecná, ale je to moudrost, které by si měl být ještě více vědom každý, kdo prožil finanční a hospodářskou krizi let 2008 – 2009 a kdo sleduje dnešní dluhovou krizi eurozóny. Problémů jižní části eurozóny, tedy zemí kolem Středozemního moře, si přece musel všimnout každý. Něco se – i s vklady a účty jednotlivců – dříve či později stát muselo.
Takové či podobné řešení problému bylo nevyhnutelné a každá země měla mít takové nouzové řešení připraveno. Novinkou je, že o „zdanění“ nerozhodla země sama, ale daleký – v případě Kypru skutečně daleký – Brusel. To je ztráta suverenity v minulosti neznámá. Je to revoluční krok, který je pro další země EU a jejich občany varováním.
V evropské antidemokratické unifikaci byl udělán další velký krok.
Institut Václava Klause, 18. Března 2013