Praha - České republice hrozí finanční sankce ve výši jednoho milionu eur (25,7 milionu korun). Zaplatit by ji měla za pozdní převedení směrnice o důchodovém pojištění. Návrh podal generální advokát Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku Niilo Jääskinen. Evropská komise přitom požadovala částku o 2,4 milionu eur vyšší. Podle redaktora Hospodářských novin Adama Černého na sebe narážejí dva principy – přístup na volný trh a požadavek rovnocenných možností a na druhé straně pak zásada, že penzijní systémy si jednotlivé vlády upravují samy.
Spor se týká směrnice nazývané IORP a sjednocující v unii pravidla pro instituce spravující důchodové pojištění zaměstnanců a dohled nad jejich fungováním. Při vstupu do EU se přitom Česká republika zavázala, že platnou legislativu přijme, a to do roku 2005.
Unijní soud v Lucemburku po žalobě Evropské komise vynesl v lednu 2010 rozsudek, podle něhož ČR porušila unijní právo. Ani poté se ale nic nestalo a následovala další žaloba komise, která žádala po Praze vysokou pokutu. Česká republika nakonec přijala příslušnou novelu zákona koncem srpna 2011.
Adam Černý, redaktor Hospodářských novin:
„Myslím si, že ta naše pozice je slabší. Myslím si, že se za tím ukrývá ten hlavní argument, který nebyl na české straně vyřčen, a to ten, že my nechceme, aby tady zaměstnanecké fondy vznikaly.“
Za toto prodlení komise nadále požadovala pokutu 3,4 milionu eur (88 milionů korun). Generální advokát Jääskinen nyní došel k závěru, že nesplněním požadavků rozsudku z ledna 2010 Česká republika skutečně porušila unijní právo, a doporučil pokutu jeden milion eur a zaplacení soudních výloh.
„Argument české vlády je ten, že nechceme přijmout zákon, který by přímo zřizoval zaměstnanecké penzijní fondy z prostého důvodu, že tu takovou věc nemáme a ani s ní nepočítáme. Argument Evropského soudního dvora je takový, že to, že tu takovou věc nemáme, neznamená, že tu nemáme mít zákony, které by něco takového umožňovaly,“ vysvětlil Černý.
Poukázal na případ směrnice týkající se rychlovlaků, který se u předchozího rozsudku uváděl. „Přijímalo ji i Irsko, i když v této zemi nepochybně žádné rychlovlaky nejezdí. V rámci stejných služeb a stejných možností má ale zákon platit po celé unii,“ konstatoval redaktor.
Soud stanovisko svého generálního advokáta nemusí automaticky sdílet, ale obvykle se soudci jeho odborným názorem řídí. „Důležité bude, jak bude Česká republika argumentovat, na čem to postaví. Poslední slovo bude mít ale ten, kdo je nahoře,“ dodal Černý.
