New York - Spojené státy se po 12 letech vrátily do čela žebříčku 25 zemí světa považovaných firemními šéfy za nejlepší místa pro zahraniční přímé investice. USA sesadily z první pozice Čínu díky zvýšené konkurenceschopnosti zaměstnanců, slabému kurzu dolaru, prudkému rozvoji těžby břidlicového plynu a ropy a silnému oživení realitního trhu.
Spojené státy si v letošním žebříčku důvěry v zahraniční přímé investice polepšily o tři místa i přes stále závažné nejistoty ve své rozpočtové politice a problém prudce rostoucího státního dluhu, uvedla globální konzultační společnost A.T. Kearney. Svůj průzkum vedla v říjnu a listopadu 2012 u více než 300 nejvyšších firemních manažerů z 28 zemí.
Nejvíce si v žebříčku polepšila Kanada, která poskočila o 16 míst na čtvrtou pozici za druhou Čínu a třetí Brazílii a před pátou Indii. Z Evropy je v první desítce jen Německo a Británie, které podle firmy „nabízejí investiční příležitosti považované nadále za bezpečné a spolehlivé i přes pokračující dluhové a politické problémy Evropy“.
Země střední a východní Evropy zastupuje jen Polsko, které si polepšilo o čtyři místa na 19. příčku. Chile a Argentina se vrátily mezi pětadvacet investičně nejpřitažlivějších zemí po více než desetileté absenci, což podle firmy dokládá návrat na zdroje bohaté Jižní Ameriky na výsluní zájmu investorů.
Index řadí země na základě očekávání, jak politické, ekonomické a regulační změny ovlivní zahraniční přímé investice, tedy investice přímo do firem a ekonomiky. Zatímco ohledně vyhlídek Spojených států se vyjadřovali respondenti nejoptimističtěji, vůči Evropě sdíleli největší pesimismus. Podle 62 procent z nich čeká Evropu v příštích třech letech stagnace nebo návrat do recese, zatímco 63 procent očekává v USA ekonomický růst. Spojené státy jsou šestý rok po sobě v absolutním měřítku největším příjemcem zahraničních investic.
Čína letos sestoupila z první příčky v souvislosti se snahou Pekingu přeorientovat ekonomiku z úzkého zaměření na průmysl a vývoz směrem k většímu důrazu na domácí spotřebu. S tím souvisí zvýšení nákladů na tamní pracovní sílu od roku 2007 na dvojnásobek a zhodnocování domácí měny. To jsou faktory, které snižují konkurenceschopnost Číny proti jiným levným výrobním základnám, jako například Mexiku, uvedla A.T. Kearney.
