Zatímco ve světové spotřebě vede mezi lidmi čedar, Češi nedají dopustit na eidam s 30 procenty tuku. Obchodníci hlásí, že je stále nejprodávanější. Navíc jsou Češi také přeborníky ve spotřebě tavených sýrů. Sníme jich vůbec nejvíc na světě.
A čeští výrobci se podle odborníků za své sýry rozhodně nemusejí stydět – právě naopak. „České tavené sýry jsou mimořádně kvalitní. Spotřebitel jim může určitě věřit,“ tvrdí Jiří Kopáček, předseda Českomoravského svazu mlékárenského. „Když to srovnám s érou socialismu, kvalita tavených sýrů výrazně narostla,“ přidává se organizátor Celostátní přehlídky sýrů Ladislav Čurda.
Které české sýry bodují v zahraničí?
Tři české sýry získaly Chráněné zeměpisné označení EU – jsou to Olomoucké tvarůžky, Jihočeská niva a Jihočeská Zlatá niva.
Oči na stopkách
Na co by si ovšem lidé měli dát v obchodech pozor, jsou sýrové náhražky. Tlak obchodníků na cenu totiž nutí výrobce volit levnější suroviny. „Jsou to produkty, kdy je jedna z mléčných složek nahrazena rostlinnou složkou,“ vysvětluje Kopáček. Pozorný zákazník ale levnější alternativu snadno odhalí. Takový výrobek totiž nesmí být označen jako sýr.
Jedinou radou tedy je mít oči na stopkách a věnovat čas prohlížení miniaturních písmenek na etiketách. Výrobce musí ve složení vypsat, z čeho se výrobek skládá, a jestliže obsahuje rostlinný tuk, jedná se o náhražku. Prodejci navíc musí v regálech alternativy viditelně označit. Jenže mnohde se takové výrobky prodávají hned vedle normálních sýrů, a tak zákazník snadno cedulku s nápisem „alternativa mléčného výrobku“ přehlédne.
Výrobky z rostlinných náhražek nesmí být označeny jako sýr, výrobci ale i na to mají finty, jak zákazníka zmást. Zakázaná slovíčka vypustili, a tak se dají v regálech najít třeba výrobky s názvem „smažák“, „tavený“ nebo „tavené plátky“.
