Česká justice musí znovu rozhodnout o náhradě za vyvlastněné pozemky. Podle soudu ve Štrasburku chybovala

Ústavní soud obnovil řízení o výši odškodnění za vyvlastněné pozemky kvůli stavbě rychlostní silnice mezi Olomoucí a Břeclaví. Rozhodl tak na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého české úřady při vyčíslení náhrady za vyvlastněné nemovitosti poškodily práva majitelů. Vyplývá to z rozhodnutí Ústavního soudu, které má Česká televize k dispozici. Majitelé pozemků se o výši odškodnění soudili od roku 2005. Jejich ústavní stížnost soud zamítl na podzim roku 2012.

„Povoluje se obnova řízení ve věci ústavní stížnosti a zrušuje se usnesení ze dne 1. 11. 2012,“ stojí v nejnovějším rozhodnutí Ústavního soudu. Ten byl přitom vázán rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva, který letos v únoru vyhověl stížnosti bývalých majitelů pozemků v obci Tlumačov nedaleko Zlína.

Podle rozhodnutí Evropského soudu došlo při vyvlastňování pozemků o rozloze téměř šestnácti tisíc metrů čtverečních a následné kompenzaci k porušení lidských práv. „V tuto chvíli rozsudek Evropského soudu znamená, že se případ vrací k projednání české justici,“ uvedl pro Českou televizi právní zástupce pěti žalujících Lukáš Prudil. Zda by české soudy mohly částku za vyvlastněné pozemky změnit, nechce v tuto chvíli předjímat.

Dlouholetý spor

O výkupu pozemků začalo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) s majiteli pozemků jednat v roce 2000. O tři roky později byli vlastníci půdy vyzváni k uzavření kupní smlouvy, ve které byla kupní cena za pozemky stanovena na padesát korun za metr čtvereční. Tu majitelé odmítli s odůvodněním, že v té době cena pozemků v dané lokalitě odpovídá dvojnásobku navrhované částky, což byla zároveň hodnota, kterou považovali za přiměřenou náhradu svého majetku.

O čtyři měsíce později vydal stavební úřad v Otrokovicích rozhodnutí, kterým nařídil vyvlastnění pozemků s náhradou v původně navrhované výši. Rozhodnutí na základě odvolání vlastníků téhož roku potvrdil i zlínský krajský úřad. Pozemky tak byly převedeny na stát a jejich bývalým majitelům byla vyplacena náhrada téměř 780 tisíc korun.

Případem se na základě žaloby na postup úřadů začaly v roce 2005 zabývat soudy. Krajský soud v Brně rozhodnutí stavebního úřadu nejprve zrušil, své rozhodnutí ale musel kvůli rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přehodnotit a doporučil obrátit se s novou žalobou na pražský městský soud. Ten ale novou žalobu v roce 2008 zamítl. Rozsudek o rok později potvrdil Vrchní soud v Praze.

Postup soudů stvrdil v roce 2011 také Nejvyšší soud a rok později také Ústavní soud, když odmítl ústavní stížnost žalobců. Případ tak putoval až k Evropskému soudu pro lidská práva, který shledal v důsledku zásahu orgánu státní moci porušení lidského práva. Rozhodnutí Evropského soudu je pro Ústavní soud závazné. Rozhodnutí o ústavní žalobě proto zrušil a případem se bude znovu zabývat.