Kauza Promopro spojená s českým předsednictvím v EU definitivně končí, Ústavní soud odmítl stížnosti části odsouzených. Podali je Jaroslav Veselý, Vlastimil Maxa, Marcel Příkopa a Ivan Komárek, všichni dostali nepodmíněné tresty. Ústavní soudci stížnosti označili za zjevně neopodstatněné.
Konec kauzy Promopro. Stížnosti odsouzených zamítl Ústavní soud
Justice v kauze potrestala celkem devět podnikatelů, ostatní podle dostupných informací stížnosti nepodali. Obžaloba se týkala zakázky, kterou v roce 2008 získala firma Promopro bez výběrového řízení od úřadu vlády.
Tehdejší šéf firmy Promopro Veselý podle rozsudku společně s jednatelem hlavní subdodavatelské firmy NWDC Maxou předkládali úřadu k vyúčtování i faktury za služby, které nebyly provedeny nebo nesouvisely se zajištěním konferencí při předsednictví.
Ostatní odsouzení podle rozsudku pomáhali peníze legalizovat. Vytvářeli falešné faktury, převáděli peníze na další subjekty a poté je vybírali v hotovosti.
Ústavní soud: Podíl je zřejmý
Trojice odsouzených v ústavních stížnostech kritizovala hodnocení důkazů nebo vyznění znaleckých posudků. Podle Ústavního soudu je ale například podíl Veselého na trestné činnosti zřejmý. Soud zmiňuje třeba vykázané náklady na pohonné hmoty za desetitisíce najetých kilometrů. „Nikdo přesvědčivě nedoložil, kam vozidla s takovou spotřebou a s takovým nájezdem kilometrů při organizaci předsednictví České republiky v Radě Evropské unie vlastně jezdila,“ stojí v usnesení.
Všichni obžalovaní podnikatelé dostali nepodmíněné tresty vězení, případně také zákazy činnosti a povinnost hradit škodu. Nejpřísnější trest ve výši devíti let vězení si vyslechli Maxa a Veselý. Příkopa a Komárek dostali šestileté tresty.
Kromě podnikatelů čelili obžalobě také tři bývalí vysoce postavení státní úředníci z někdejší sekce pro předsednictví, a to kvůli způsobu zadání zakázky. Justice je však zprostila viny s odůvodněním, že jejich skutek nebyl trestným činem. Úředníci vycházeli z toho, že Promopro bylo jedinou firmou, která byla v dané době schopna rozsáhlou zakázku splnit.
Kauza trvala devět let
První zmínky o kauze Promopro přinesly deník Právo a server Aktuálně v lednu roku 2011, kdy ministerstvo financí podalo kvůli podezřelé zakázce trestní oznámení. Podle Práva společnosti zakázku „přiklepla“ vládní sekce vedená tehdy Alexandrem Vondrou (ODS), pozdějším ministrem obrany. Podle deníku neměla částka za pronájem a obsluhu audiovizuální techniky překročit 85 milionů korun, společnost ale nakonec fakturovala 766 milionů.
Vondra v reakci na zprávu prohlásil, že smlouvu s Promopro nepodepsal a nebyl s ní seznámen. Podle něj byl za financování českého předsednictví odpovědný tehdejší vedoucí Úřadu vlády Jan Novák. Ten ale tvrdil, že zakázky připravoval Vondrův úřad.
Na konci března se Vondra na mimořádné schůzi parlamentu přihlásil ke spoluzodpovědnosti za výsledek hospodaření při českém předsednictví EU, v dubnu pak nabídl rezignaci na funkci ministra obrany a v prosinci následně rezignoval.
V roce 2013 navrhla policie v kauze obžalovat 12 lidí, o rok později se případem začal zabývat Městský soud v Praze. Stát se připojil jako poškozený, škodu vyčíslil celkově na 938 milionů korun. Ve sporu byla také finanční správa s Úřadem vlády, který musel v roce 2018 odvést pokutu 551 milionů do státní kasy za porušení rozpočtové kázně. Ve čtvrtek kauza Promopro definitivně skončila.
