Skryté titulky nebo tlumočníci do znakového jazyka jsou v hlavních zpravodajských pořadech České televize samozřejmostí. V době mimořádných opatření jsou ale na obrazovkách ještě častěji – neslyšícím divákům tlumočí třeba tiskové konference ústředního krizového štábu nebo vlády. Ty jsou náročné zejména psychicky, konstatuje tlumočník do znakového jazyka Jaroslav Švagr.
Nová slova ve znakovém jazyce vznikají stejným způsobem jako v ostatních jazycích. „Obecně v jazyku platí, že jeho zásoba vyplývá z toho, jaká slova či znaky potřebujeme,“ vysvětluje Švagr. V případě koronaviru je znak složený. Jedna jeho část znamená virus, v druhé Švagr vidí podobnost se sluneční koronou či tvarem koronaviru. V různých částech světa se slova znakují jinak, komunity se totiž vyvíjí každá zvlášť a jejich znaková zásoba je jiná.
Nový znak se podle tlumočníka šíří nejprve mezi neslyšícími. „Někdo to potřebuje použít, tak to nějak použije. A buď mu to vyjde a ostatní to uznají, nebo ne. Nakonec se to ustálí a některý znak získá dominanci,“ vysvětluje. Pro potřeby nových výrazů se užívá opisu – kupříkladu pendler je někdo, kdo často dojíždí, doplňuje Švagr.
Dobrý tlumočník se podle něj vždy důkladně připraví. V případě tiskových konferencí vlády je potřeba znát kontext situací. „Je dobré se podívat na to, co se předpokládá, které osoby tam vystoupí, jakou slovní zásobu asi použijí,“ nastiňuje. Současné dlouhé brífinky kabinetu ke koronaviru jsou podle něj náročné zejména psychicky, ruce ho ale z tlumočení nebolí.
Roušky jsou pro znakový jazyk velký problém
Zakrytí obličeje rouškou je pro tlumočení do znakového jazyka veliký problém, upozorňuje Švagr. „Obličej a pohyby úst jsou velkým zdrojem informací. Ať už pro nedoslýchavé, kteří přímo odezírají z úst a z obličeje. Stejně tak ve znakovém jazyce je tvář a pohyby úst součástí znaku a významu. Někdy může právě v obličeji být rozdíl mezi znaky,“ zdůrazňuje.
Takovým příkladem jsou znaky pro virus a bakterii. Pohyb rukou je stejný, význam rozliší právě pohyb rtů, popisuje Švagr a podotýká, že i když mezi sebou osoby mluví znakovým jazykem, vzájemně si hledí do obličeje. I proto jsou roušky komplikací.
Průhledný štít, s nímž pracují tlumočníci v České televizi, je podle něj sice lepší než rouška, ale problematické jsou v jeho případě odlesky světla. „Neslyšící nejsou spokojeni. Budou spokojeni, až štít zmizí. Mně osobně je to nepříjemné. Špatně se mi dýchá a špatně se mi s ním tlumočí,“ přiznává Švagr.
